Potápění v lomu Leštinka

Po cca 2,5 hodinách cesty jsem byla velmi mile překvapená nádhernou chatou a okolím. Přivítal nás Tom s Barčou. Všichni byli moc milí a to jsem skoro nikoho neznala, jediného Romana. Po příjezdu se za chvíli šlo potápět. Lukimu jsem pomohla se nasoukat do neoprenu a vyjeli jsme kopec nahoru na teraso-vyhlídku na lom. Ostatní už se tady dochystávali. Zaujali mě obrovské a těžké lahve se stlačeným vzduchem, moje představa byla, že když ji dám na záda, půjdu ke dnu.

Luki se chystal na potápění, nejtěžší věc co může být, je nasadit kvadruplegikovi ne neopren, ale rukavice (musí se sehnat palčáky) :-D

Smekám před všemi asistenty, že snesli  vozmeny  dolů, po strmých, kluzkých, úzkých chodech a ještě měli plno energie na večer. Hlavně Čelo!

Když jsem viděla,  jak se každý třepal zimou ve vodě, odrazovalo mě to. Moje zvědavost je však větší. Potápění jsme tedy domluvili na neděli. Lukáš, když se vynořil, byl bělejší než je a klepal kosu, ale byl to spokojený chlap! To, že chce jít zase v neděli, mě navnadilo ještě více, že to vážně musí stát zato. Potápěči jsou úžasní, jak dlouho vydrží ve vodě a pořád mají humor a úsměv na tváři, včetně hlavního kameramana Dědečka.

Po prvním potápění se muselo jít zahřát panákem a já tedy po dlouhém překecávání si dala zelenou. Musím vyzvednout místní kuchyň. Jídlo bylo naprosto úžasné, měla jsem jak grilovanou krkovici, halušky  i lívance. Snídaně výborná a obrovská.

Seděli jsme a kecali u místního okénka, kde se vařilo a čepovalo. Někteří z nás zmokli, jelikož nás bylo moc a málo deštníku nad stolem. A to ještě kozlovi na deštníku teklo přes pusu :-D a tak se pilo a hrálo na kytaru, i Čelo dal svoji sólovku, který se stále učí na kytaru. Lépe na tom byl už Ondra, kterému to fakt hrálo dobře. Já teda padala na pusu a po 11 jsem šla spát. Na palandě jsem spala naposled na střední :-D ale i tak se spalo dobře a nebo  jsem byla asi už fakt unavená.

Pro mě den D. Po výborné snídani jsme se šli podle plánu chystat. Luki šel v 10 na ponor a já před 11 hodinou. Tom mi půjčil neopren a nějak jsem se do něj nasoukala. Připadala jsem si jak v nějakém odtučňovacím obleku, škoda, že i tak nefungoval. Nejvíce mi fandil Dědeček a Terka. Ono to člověka nakopne. Tak jsem vlezla do vody a můj doprovod pod hladinu Pavel mi řekl základní znaky a co a jak. Tak vše bylo OK a šli jsme na ponor. Je to fakt něco nádherného, nejde to ani popsat. Zprvu jsem se trošku bála, ale měla jsem skvělého bodyguarda,  co mě držel a vedl pod vodou. V tom obrovský zlatý kapr kousek přede mnou!  Pod vodou vypadal, že je větší jak já. Ten pocit lehkosti, po chvíli jsem už byla schopna se i zastavit a přidržet se na místě a koukat na ty rybky jak si tam žijí a plují a nic je nezajímá.  Byla jsem sice cca jen 1,5 m pod vodou, ale já jsem si připadala jak 5 metrů pod hladinou a i tak jsem byla uchvácena. Nebylo to naposled, protože tohle člověk musí zažít, aby mohl závidět životu pod vodou a chtít být na chvíli jeho součásti. Po vynoření jsem své dojmy a zážitek vstřebávala a nejhezčí je, když vaše polovička sedí nahoře a ví přesně, co teď cítíte, protože to má také stejně.

Po ukončení potápění jsme si zašli na oběd, respektive jen já, jelikož Luki byl sytý ještě ze snídaně a pak jsme se rozloučili se všemi a fičeli zpátky domů.

Tímto děkuji celému SKV Praha, za tuhle příležitost a všem zúčastněným za krásný víkend a potápěčům z Restartu za nezapomenutelný zážitek na mé poprvé jako rádoby potápěčka. A díky mému příteli, že mi ukazuje, že život je takový jaký si ho uděláš, a ne takový, jaký ti ho naservíruje osud.

Video se můžete prohlédnout na: https://youtu.be/iuSoZ3E93q8

Akce se uskutečnila za podpory Spojenců sportovců na vozíku, společnosti OKsystem a.s., MČ Praha 10 a  Potápěčská stanice a.