Potápění v Egyptě 2017

Cesta směr Egypt začíná

V úterý 9. 5. jsme se s Pájou vydaly vlakem směr Praha. V Pardubicích k nám přistoupila Sandra – druhá asistentka. V tu chvíli se mi v hlavě rodila další otázka – jak se spolu sehrajeme. Se Sandrou jsme se totiž do té chvíle neznaly. Ale již po krátké chvilce bylo znát, že to bude skvělá souhra. A naše ,,dobrodružství“ tak mohlo konečně nerušeně začít.

Příjezd na hlavní nádraží do Prahy, nezbytné úkony a už nás čekala přeprava na letiště. Na zádech batoh, v každé ruce kufr a zároveň tlačit vozík s Pájou. S tím vším prokličkovat odbavením. To nás čekalo na letišti, než jsme se celé natěšené usadily na palubě letadla, včetně všech dalších lidiček z naší party. Mě a Sandru čekal náš první let. Kolena se nám mírně klepala, ale Pája a Jirka, naši vozíčkáři, nás urputně povzbuzovali. V tuto chvíli se naše role obrátily a oni se pro změnu stali na pár minut našimi ,,asistenty“.

Po příletu do Marsa Alam nás čekalo další ,,kličkování“ na letišti. Posbírat na pásu ty správné kufry, uložit je na střechu mikrobusu, který pro nás přijel, nic nezapomenout na letišti a hurá vyjet se ubytovat. Nutno říct, že mikrobus nebyl moc velký, a tak byl trošinku hlavolam, jak tam vše správně a hlavně bezpečně poskládat. Ale kluci z Restartu opět nezklamali a hlavolam zdárně vyřešili.

Asistence během pobytu a při potápění

Ubytovali jsme se v Hatech po dvou lidech. Vybalili věci a všichni jsme se spěchali přivítat s mořem. Při pohledu na překrásnou vodní hladinu a hlavně při představě, co nás čeká pod ní, se nám všem mírně rosila oční víčka. No, holt očekávání byla veliká, a jak se ukázalo na konci pobytu, byla všechna o hodně překročena. Večer jsme všichni poseděli a hlavně začali plánovat, jak bude celý pobyt probíhat. Potápění a dovolená s vozíčky má svá specifika. Bylo nutné sladit vše do posledního detailu. Oblékání do neoprenu, přesuny na vozík a pak jízda hlubokým pískem, z kopce do kopce a honem na plato. Tam dokončit další úpravy před ponorem a pak už si je převzali kluci z Restartu, kteří se po přesunu do vody s nimi zanořili do překrásné podvodní říše. Nutno před nimi smeknout tu největší poklonu. Čtyři ponory denně, kdy se vozíčkáři pravidelně střídali. Pavel a Petr s Pájou a Tomem dali dvacet ponorů celkem a dědeček asistoval pod vodou Jirkovi v deseti ponorech.

Po ponoru zase rychle z neoprenu, veškerou výstroj propláchnout ve sladké vodě a uložit na místo, pak honem zase pískem a přes kopec do hatu a dát naše ,,svěřence“ do pořádku. Přesun na lůžko, speciální potřeby, která má vozíčkář během celého dne, převléct a zase cesta zpět na jídlo, nebo jen tak posedět se všema. To vše několikrát za den. Už jen oblékání do neoprenu bylo jedno velké dobrodružství. Natáhnout nějakým šikovným způsobem na nohy, pak posadit a ,,dotřepat“. To vše se spoustou legrace kolem a veršováním dědečka, který vše takto vtipně komentoval. Ani v noci naše asistence neskončila, bylo nutné uložit na postel, napolohovat a pak v noci vstávat dle potřeby.

I běžné věci, třeba sprcha – plastová židle postavená do sprchové vany, na sednutí plavací podložku – a sprchu si takto mohli užívat i vozíčkáři. Posezení večer na pláži také nebyl neřešitelný problém. Stačilo jen usadit na vozík a dotlačit pískem na místo. Pak třeba přesunout na sedací vak, který, ač by se tomu nechtělo věřit, přinášel pohodlí i našim vozíčkářům. Takto probíhal celý pobyt v Egyptě.

Skvělá parta a zážitky

A co říci na závěr? Před zvážením nabídky nás Pája upozornila na fyzickou a psychickou zátěž, která nás měla čekat. A měla pravdu. Kopečky nahoru a dolů, jízda v hlubokém písku, nespočet přesunů z vozíku na lůžko, do vody a podobně. Ale jednu věc nám zatajila. Něco, co vše mnohonásobně vyvážilo. A to bylo třeba naše koupání v moři, šnorchlování, objevování života pod hladinou, smích a hlavně skvělá parta, co se v Egyptě sešla. A to včetně vozíčkářů Páji, Jirky, Toma a Rosti, kluků z Restartu – Pavla a Petra – našich bratrů v triku a neskutečně obětavých chlapů, veršujícího dědečka a nadšeného Matyho a také ostatních – nevěsty Sandry, Danči, která asistovala Jirkovi, věčně rozesmáté Terky, Milana – který pomohl kdykoli jsme potřebovali, Maky – pohodové holky, Martina – Mr. Hrnečka a Pavla – který pomáhal Rosťovi.

Takže dík Restartu a SKV Praha, že dokázaly našim čtyřem kamarádům na vozíku připravit tak skvělý týdenní pobyt neustálého potápění v Rudém moři. A dovolte mi jednu malou osobní poznámku. Je mi ctí, že jsem mohla strávit dovolenou mezi takovou skvělou partou. Bylo mi s Vámi neskutečně fajn. A snad brzy se s jednou ,,praštěnou“ holkou z Moravy taky rádi znovu potkáte. Já s Vámi určitě ano.

Akci podpořila firma OKsystem a.s.