Potápěči v rakouském Attersee

Loni v prosinci jsem měla měsíční praxi v Parapleti, kde jsem měla to štěstí potkat se s Tomem. Během našeho rozhovoru se Tom zmínil o potápění a mně, jakožto milovníkovi vody, se v ten moment rozzářily oči. V ten moment se mi dostalo nabídky jet jako asistentka, právě k jezeru Attersee, s klubem SKV Praha. Neváhala jsem ani minutu. 

Trénink

Předtím než jsme vyrazili na potápění za hranice, proběhl ponor v holešovickém bazénu, kde jsme měli možnost se seznámit s některými účastníky zájezdu a dokonce si vyzkoušet samotný ponor! 

Vyrážíme a seznamujeme se

První den 5. 7. jsme měli sraz na Čerňáku s Tomem a Láďou, naložili potřebné vybavení nejen na potápění a hurá vyrážíme za dobrodružstvím. Na cestu nám svítilo sluníčko a s klimatizací v autě jsme zvládli i prázdninové kolony. Když jsme dorazili do kempu, postavili jsme stany a seznámili se s nově přijíždějícími. A jéje, tady začínal kámen úrazu. Tolik nových tváří a jmen, že jedinou výhodou bylo, že mnoho účastníků vlastnilo jméno Tomáš nebo Pavel, tudíž tam byla nějaká ta šance, že se zrovna trefíte. 

Ještě první den jsme stihli koupání v jezeře. V podvečer byl stanoven časový harmonogram ponorů pro další den, a poté jsme strávili příjemný společný večer se všemi zúčastněnými.

Začínáme s ponory

Druhý den jsme se ráno probudili do krásného slunného dne. Připravilo se potřebné vybavení a vyrazilo se k vodě. Jako asistenti jsme pomáhali s oblékáním do neoprenů a s přesunem do vody a z vody. Vše probíhalo hladce. Užívali jsme si vody a vždy, když bylo potřeba, byli jsme k dispozici. Jelikož jsme byli velká skupinka lidí i s dětmi, bylo kolem nás vždy veselo. Odpoledne se někteří vydali na sjezd divoké řeky Traun v čele s Vladanem, a někteří se vrhli na objížďku jezera Attersee na kolech a handbicích. 

Počasí si s námi hraje, ale my jsme flexibilní

Třetí den již nebyl tak slunečný jako předešlý, ba naopak. Dopolední ponor pro nepřízeň počasí byl zrušen. V horách je počasí nevyzpytatelné a mění se z hodiny na hodinu. Po obědě jsme se někteří shodli na náhradním plánu a vyrazili na prohlídku muzea RedBull do nedalekého Salzburgu. Během naší cesty se počasí vyčasilo a po prohlídce jsme dojeli k vedlejšímu jezeru Mondsee, kde jsme si v restauraci s výhledem na jezero, dopřáli odpolední kávu a pohár. 

Užíváme si i deštivých dní

Ani čtvrtý den se počasí nezlepšilo a vydatně nám pršelo, proto i pro tento den muselo být dopolední potápění zrušeno. I přes deštivé dny má toto místo kouzelnou atmosféru. Pohled na mraky putující mezi horami, kapky kreslící na hladinu klidného jezera působí na člověka víc než relaxačně. Ale my ani v dešti nezahálíme. Pár statečných jedinců se rozhodlo vyrazit na výlet k jezeru Langbathsee. Výhodou deštivého a pochmurného počasí je především úbytek turistického ruchu. Výlet se tedy parádně vydařil.

Ponory za deště

Pátý den se šlo na ponor i přes občasný déšť. Upřímně jsem všechny obdivovala. Byli stateční. Rychle do neoprenu, rychle do vody, rychle z vody a rychle se zahřát. To jsem ještě nevěděla, že mě ten ponor čeká odpoledne taky. Došlo na to, můj a Lucky první ponor v jezeře. To bylo radosti, když člověk objeví krásy podvodního světa. 

Potápění, pláže a sjezd řeky nesrovnatelný s Berounkou

Další den jsme na potápění popojeli o kousek dál. Některé pláže, stejně jako tahle, mi doslova připomínaly pláže u moře. Odpoledne jela další skupinka na sjezd řeky Traun a další šla vyzkoušet vodní lyžování. Byla jsem tentokrát ve skupině, která jela na řeku. Byla to tedy jízda, ve srovnání s mým posledním sjezdem Berounky, haha. 

Výlet do kopců

Sedmý den bylo na dopoledne naplánované volno. Láďa s Martou plánovali místo volna ferraty a my se s Luckou nadšeně přidaly. Šli s námi i jedenáctiletá Eliška a Vašek. Zprvu jsme si mysleli, že to bude lehčí trasa, která nám nezabere déle jak 4 hodiny. Nakonec se z toho vyklubal celodenní výlet. Kopec to byl pořádný jak nahoru, tak dolů a statečně jsme zdolali 21 km s celkovým převýšením asi 1,4 km. Poklona a zlatý bludišťák dětem, jak krásně to zvládli. Když jsme se v pozdním odpoledni vrátili do kempu, byli už všichni potápěči z vody venku.

Na další dny byly hlášené přeháňky, a tak jsme se večer rozhodli, že se ráno zabalíme a pomalu vyrazíme zpět do ČR. 

Poslední den a rozloučení

Osmý, a tedy poslední den, jsme ještě stihli poslední ponory. Šťastní jako blechy jsme sbalili saky paky, společně se rozloučili a opustili naše týdenní stanoviště.

Ještě teď ráda vzpomínám na to, jak báječný čas jsme si všichni společně užili. O zábavu bylo každý den postaráno a v takové milé společnosti i deštivé dny byly výjimečné. Řekla bych, že nám spolu bylo SKVěle.

Akce se uskutečnila za podpory Spojenců sportovců na vozíku, společnosti OKsystem a.s., Potápěčské stanice a.s., Kolektory Praha a.s., ČSOB a.s., HUDYsport a.s., MŠ Zeměkoule, s.r.o. a MČ Praha 10.