Pod hladinou, na hladině i v oblacích

„Potápko bude 8. 4. 2017 od 10 do 13 hod v bazénu Výstaviště Holešovice. Mapku místa máte v příloze. Přijedete z ulice Za Elektrárnou, projedete přes závory a parknete to na parkoviště vedle bazénu. Parkoviště před bazénem nechte pro instruktory, kteří přivezou cajky. Pro bezplatný výjezd vám rozdám lístky. Za potápko budu vybírat poplatek 350,- Kč nečlen a 200,- Kč člen SKV. Od 14 hod bude jachting v Yacht Club CERE – Podolské nábřeží – přístav 1. Počasí se kazí, ale snad se to v sobotu umoudří. Zatím to vypadá nadějně. U vjezdu je opět závora, tam musí někdo vylézt a máčknout myslím, v každém případě pojedeme nějak zároveň a pořešíme, jinak budu na tel. Choďáci to nechaj nahoře za závorou a vozejci by zajeli přes bránu, až k vodě. Je tam taková strmá panelka. Zároveň je tam restaurace Podolka, kde máme od 14:30 rezervačku…“ Takto zněla velmi mírně zkrácená pozvánka od Tomáše, velkého šéfa oddílu potápění...

Potápění

A teď by asi měla následovat óda na nás, hrdinné chromáky, co jsme se akce zúčastnili. Kdepak, já chci ódu zapět na všechny ty rytíře a perly, s kterými jsem se měla možnost při této akci setkat. No fakt, existují, jsou mezi námi! A mají i svá jména. Já je zatím všechny neznám, byla jsem na takové akci poprvé, ale určitě už dokážu k některým tvářím přiřadit i jména. Třeba k ohnivé Ireně, co mi v bazénu pomáhala natáhnout ještě s další z živoucích perel neopren a pak mi mojí kládu (rozuměj nohu) vytáhla na stupínek, abych já, „hrdinný chromák“, mohla vylézt z bazénu. A také mám tvář rytíře Pavla, co si mě stáhnul pod vodu a já s ním překonala problémy s eustachovou trubicí. Ani nevím, kdy si mě pod vodou vyměnil s rytířem - mlaďochem, s kterým jsem se nakonec vynořila.

Jachting v Podolí

No a Podolí? Už jen ten začátek. Já styčným důstojníkem, lépe řečeno živoucím ukazatelem na křižovatce, kde se mělo odbočit. No jo, ale kolik těch aut má vlastně projet? Nezapomněl mě tady Tomáš? Neodplachtí to beze mne? Znáte to nutkání, když jste nervózní? Rozjela jsem se hledat místečko, kde by se dalo… tou nejspodnější cestičkou, když tu náhle rána a šlus. Můj elektrický vozík hlásí eror 8111. Ani se nehne. Konec. Zapomněli na mne. Nevědí o mně. Nechají mě tu. Volám Tomášovi a za chvíli vidím velerytíře Dědečka (kdyby někdo nevěděl, tak Jaroslav Bečka). Mávám na něj, přichází a snažíme se to opravit, ale marně. Přivádí pomoc. Usedám do zapůjčeného vozíčku a vkládám se do rukou ohnivé Ireny. Elektrický vozík zatím rytíři dotlačili na příhodnější místo, kde se ho pokoušeli oživit. Všechno marné. Čekám na molu, abych mohla vrátit vozík (velké díky!) a hned se nalodit. A opět je kolem mě houf rytířů a perel. Málem ani nevím, jak se to semlelo, ale už sedíme v jachtě. Mojí parťačkou je Marťa a dvě holky jejího přítele, s kterými jsem se seznámila již v šatně na bazénu. Naším šéfem je sám František. Tahaly jsme s Marťou za provazy a loď se fakt točila, jak nám František velel. Nechávám všechny problémy plavat a užívám si Vltavy. Mezitím ostatní plnili bříška v místní restauraci s výhledem na Vltavu. Večer se většina účastníků přesunula do Billiard centra v Galerii Harfa, kde hráli kulečník do pozdních nočních hodin.

Létání

V neděli jsem na letiště do Příbrami dorazila se svým technickým pomocníkem Zdeňkem, který tam kousek pobývá a přijel odtamtud až do Podolí, aby mi (velmi nerad) odvezl elektrickou zdechlinu na Černý most. Po příjezdu na letiště jsem měla možnost prožívat s jakýmisi prvoskokany jejich pocity a dívat se, jak nám šustí nad hlavami. Pak už přicházíme k našemu pilotovi Davidovi. Zdeněk je za svou oběť odměněn výměnou zážitků a zkušeností z létání, sám kdysi párkrát pilotoval. Ještě, že tam byl, jinak jsme měli, my, „chromáci kabrňáci“, na svědomí ty nejúžasnější rytíře toho dne - potápěče Petra s pilotem Davidem. Odtahat tam tolik metráků živého masa, to milé dámy a pánové není žádná legrace. A pozor! Ještě nám dali pocítit, že pro ně nejsme jen to maso.

Děkuji přemocně a těším se na další zážitky a hlavně ty bezva lidi, o kterých se mi celá ta dlouhá léta mého bídného života mohlo jenom zdát! Za úžasné zážitky děkujeme kamarádům instruktorům potápění z Restartu, jachtaři Františku Bauerovi a pilotovi Davidovi. Děkujeme panu Kadochovi, za zajištění bazénu a bezplatného vjezdu a parkování na Výstavišti. Akci podpořila firma OKsystem a.s. a Magistrát hl. m. Prahy.