Opožděná reportáž z Leštinky

Poslední květnový víkend, stejně jako každý rok, vyráží naše potápěcí parta s SKV Praha na potápěcí víkend v lomu Leštinka u Chrudimi. Bývá to víkend plný krásných zážitků pod vodou i nad vodou. U soukromého lomu je příjemné zázemí – obytný dům i zastřešená hospůdka, takže i v nepříznivém počasí má člověk celkem příjemný komfort.

Přijíždíme v pátek odpoledne, a protože záhy po příjezdu začne pršet, odkládám svůj ponor na následující den. Věnujeme se společné zábavě, která se kvůli nepřízni počasí odehrává v krytých částech areálu. Navečer přestává pršet, takže stavíme stan a po večerní zábavě plné zpěvu u kytar se odebíráme ke spánku. Květnové noční teploty však nebyly vůbec příjemné, takže jsem zůstala celý den promrzlá a vzhledem k tomu, že počasí se i v sobotu celý den měnilo ve více či méně intenzivní déšť, rozhodla jsem se, že ponor odložím na neděli.

Odpoledne přijelo za podvodními krásami velké množství potápěčů, takže pod vodou v celkem malém lomu bylo doslova narváno a pokud temnou vodu neprosvítí sluníčko a navíc je rozvířená velkým množstvím pod vodou se pohybujících lidí, tak mě to v rozhodnutí nepřemáhat nepříjemný fyzický stav jen utvrdilo a ponor jsem opravdu odložila.

Odpoledne přestalo pršet, takže skoro celá naše parta se vystřídala na kamarádově čtyřkolce a podnikli jsme několik vyjížděk po okolí. Pro vozíčkáře je jízda na čtyřkolce, která zvládne i značný terén, úžasný zážitek – s větrem ve vlasech si můžeme užít pohyb i na krkolomném a nezpevněném terénu, kde bychom se s vozíkem jinak neměli šanci volně pohybovat.

V neděli ráno mě z baráčku vytáhlo sluníčko a velmi příjemná, skoro letní teplota. Měla jsem velkou radost, že jsem s ponorem počkala a hned ráno jsme se spolu se zkušeným divemasterem Pavlem vydali na podvodní výpravu. Nezkalená voda, kterou prostupovaly sluneční paprsky, vyloženě lákala k zanoření. Cesta k lomu je po strmých schodech, takže dostat tam člověka na vozíku je úkol pro minimálně dva zdatné pomocníky. Všichni to už mají natrénované, takže se brzy zanořujeme a já zažívám jeden z nejhezčích ponorů, které jsem na Leštince absolvovala – voda je sice studená, ale čistá a můj nový neopren skvěle těsní, takže tepelný komfort mám celkem slušný.

Vidíme obrovské japonské oranžové kapry Koji lesknoucí se pár metrů pod hladinou, kde se vyhřívají na slunci. Klesáme níž k jedné z atrakcí, která je ve zdejším lomu k vidění – hornické obydlí vybavené dobovými fotografiemi, vybavením a oblečením horníků, opodál koleje a vláčky, kam se v dávných dobách nakládal vytěžený kámen. Všechno si podrobně prohlížíme a osaháváme. Pod vodou to vše vypadá trochu strašidelně - jako z jiného světa. Cestou nahoru mám úžasný zážitek – potkáváme dva zdejší obry – bílé sumce! Pomalu krouží přímo okolo nás a vypadají, že by si chtěli hrát. Jeden připlave tak blízko, že mám šanci si pohladit jeho hladké tělo, prokluzující přímo na dosah mé ruky. Nádhera! Sumci odplavou do hlubiny a my se vydáváme nad hladinu.

Vylézáme z vody se širokými úsměvy na rtech, protože to byl opravdu výjimečný zážitek. Vítá nás slunce, které prohřívá studené tělo a ještě více rozradostňuje mysl. Obědváme, užíváme si příjemné společnosti, balíme potápěčské vybavení, stany, pomalu se loučíme a vydáváme se opět ke svým domovům naplnění zážitky. Jsem zvědavá, jestli se mi sumci příští rok na jarním leštinském víkendu opět ukážou! Už teď se moc těším..