Egypt 2015

Naše parta zahrnovala čtyři členy potápěčského oddílu SKV Praha, jmenovitě Pavlínu (kvadruplegie), Janu (jednostranná amputace DK), Martinu (spinální svalová atrofie) a Martina (kvadruplegie), s tím, že každý z nás měl s sebou svého asistenta, bez kterého by se nikdo z nás na podobném výletě neobešel – Martin měl s sebou Lukáše „Uzlíčka“ – profesionálního asistenta, který s ním absolvoval již několikátý podobný pobyt a který se věnuje freedivingu, takže Martina doprovázel nejen na suchu, ale i pod vodou, kde se nám potápěčům zničehonic zjevoval - juknout se na nás jen tak nalehko na nádech J Pavlína si s sebou vzala hned dvě asistentky – zdravotní sestřičku Kláru a svou neteř Adélku. Martina byla v tandemu se svým partnerem Vaškem, který ji na potápěčských (i životních) cestách provází již 7. Rokem, a je tedy velmi zkušeným asistentem. Jana vzala do party svou dceru Martinu – také potápěčku. Jako naši potápěčští parťáci nám své služby poskytli Ilona, Pavel a Petr – jádro spolku Restart, který se potápění s vozíčkáři věnuje již déle než 15 let.

Pobyt je zahájen ze soboty na neděli na pražském letišti, kde nastávají klasické peripetie, které (alespoň dle mých zkušeností) provází letecká přeprava vozíčkářů, např. neschopnost českých spolucestujících pochopit, že vozíčkáři „nepředbíhají“ ve frontě schválně, ale mají přednost, protože musí nastupovat do letadla jako první – personál u odbavení na to však ostatní cestující nijak neupozorní. Nebo nepochopitelná logistika českých dopravců umístit vozíčkáře na sedadlo pokud možno co nejdále od vchodu, aby si cestu úzkou uličkou na „rudlíku“ opravdu užil – pro srovnání - cestou zpět odkudkoliv ze zahraničí jsme seděli vždy hned vpředu – logicky co nejblíže dveřím. Nemluvě o tom, že se personál každého vozíčkáře zvlášť 3x mezi procesem odbavení až nalodění zeptají „jestli opravdu nemůže ani trochu chodit“. Udivuje mě, že se tyto postupy lety vůbec nemění – jakoby Ruzyňské letiště zaspalo dobu.

Po příjezdu do naší cílové destinace, potápěčského resortu Marsa Shagra, vzdáleného od mezinárodního letiště v Marsa Alam cca 30 minut jízdy mikrobusem nás čekalo průzračné moře, sluncem zalitá pláž a docela silný vítr. Po vydatné snídani si někteří šli odpočinout po celonoční cestě, někteří již nedočkavě nasadili alespoň šnorchlovací výbavu (já s Vaškem) a šup do vody! Hned po několika tempech jsme zahlédli menšího (cca 60cm) žraloka černoploutvého, jak odplouvá od domácího útesu do moře, takže přivítání proběhlo stylově!

Po odpočinkové neděli zahajujeme 5denní maraton neomezeného potápění - hezky svižně již v půl sedmé ráno. Náš harmonogram je následující: cca 6:00-8:30 - 1. ponor, snídaně, cca 10:00-12:00 – 2. ponor, oběd, cca 15:00-17:00 – 3. ponor, večeře. Mezitím a poté volná zábava/odpočinek/spánek. Vzhledem ke kondici a kapacitám našich divemasterů dělá každý z nás 2 ponory denně, s tím, že se střídáme v časech – každý čas má své výhody i nevýhody, například někomu se nechce brzy ráno vstávat, ale tou dobou je čistá voda, příliv a slunce nejlépe osvětluje korálový útes, odpolední ponor má výhodu velmi teplé vody, ale nevýhodu slunce klonícího se na západ, takže světlo již není ideální např. pro podvodní fotoamatéry. Takto se noříme v podstatě každý den, s tím, že střídáme severní a jižní stranu místního korálového útesu (tzv. house reefu). Podvodní život Rudého moře je velmi pestrý a barevný, prakticky při každém ponoru vidíme velké množství různých pestrobarevných korálových ryb, ladně plachtících trnuch modroskvrnných (druh rejnoka), naježených perutýnů, murén různých barev a velikostí, roztomilých ježíků, skvěle maskovaných krokodýlích ryb, a když se poštěstí, i legračních klaunů očkatých (rybička Nemo ze známého animáku) bydlících mezi chapadly žahavých sasanek. V úterý polovina party vyrazila na „noční ponor“, který se ale v Egyptě zahajuje již v půl sedmé večer, protože zde je již v 19:00 tma jako v pytli. Vybaveni baterkami (které nám kromě jiného vybavení zapůjčilo SKV Praha) jsme se zanořili pozorovat noční život pod hladinou. Barvy jsou po nasvícení ostřejší, dravci vylézají, ostatní ryby a tvorové spí v roztodivných skulinkách korálů, obrovská muréna jávská nám ukazuje celou svou krásu, perutýni ožívají, ježíci spinkají, objevujeme krásného obřího barevného mlže – přímo nám se nepoštěstilo, ale na jiném nočním ponoru byla viděna i tzv. španělská tanečnice – vzácný velký rudý mlž, oplývající krásnou „sukénkou“ asociující typický oděv pro flamenco.

Ve středu se nám láme týden na polovinu a my vyrážíme ne celodenní výlet do jiné potápěčské lokality cca 70 km vzdáleného Nakari. Zde děláme dva ponory, dopolední na severní stranu útesu, po výborném obědě a nezbytném odpočinku se vydáváme na stranu jižní, kde konečně, k velké radosti všech, objevujeme mořské želvy – karety. Naši šnorchlující asistenti, kteří náš ponor doprovázejí na hladině, mají to štěstí, že jedna z želv plave přímo s nimi těsně pod hladinou. Nakari byl tedy velký zážitek s želvami a celkově velmi příjemné potápění. Po nás nová lokalita byla velmi příjemným zpestřením našeho pobytu!

Ve čtvrtek zkoušíme potápění ze člunu, který nás odváží na vzdálenější část severní strany domovského útesu. Takže trochu dobrodružství při strojení se a zanořování, protože se zvedá vítr a moře je zvlněné. Ranní ponor z lodi se úspěšně povedl, později ten den se od zanořování z lodi raději upouští, vlny jsou moc velké a nebylo by to pro nás již bezpečné. Druhá polovina party absolvuje noční ponor, kde pro změnu probíhá mazlení se spícími ježíky a obdivování temného, a přesto neuvěřitelně barevného, nočního života pod vodou.

Poslední potápěcí den zavítají želvy i na náš housereef, takže opět podvodní „mazlení“ a obdivování se těmto pozoruhodným mořským tvorům. Užíváme si plnými doušky fascinujícího světa korálových útesů a pomalu se začínáme s Rudým mořem loučit. Někteří z nás si ještě připlácí za sobotní ponor, při kterém jižní strana útesu ukázala snad všechny své krásy (jakoby věděla, že se loučíme) – obří muréna se nám vystavuje hned na začátku ponoru a při cestě zpět potkáváme „obřího kapra“ napoleona v tandemu s tuňákem. Zbytek víkendu si užíváme vyhříváním na slunci, abychom nachytali trochu bronzu po týdnu (téměř) stráveném pod vodou J Při nedělním posledním šnorchlování má Jana s Martinou a Lukášem zážitek v podobě metr a půl velkého bělocípého žraloka, který je překvapil, když vyplouval z jeskyňky přímo pod nimi. Ale asi byl přejedený, tak je jen trochu vylekal a odplul si do dáli.

Po týdnu úžasných zážitků nezbývá než poděkovat všem, co nám umožnili takhle naplno vše prožít – takže velký dík patří našim asistentům za jejich „ruce, nohy, energii a podporu“, celému týmu Restartu za jejich nasazení, trpělivost a nadšení, SKV Praha a sponzorským firmám Kolektory Praha, a. s. a OKsystem, a. s. za podporu celého týmu a Orca diving za zajištění kompletního zájezdového servisu. Doufám, že naše cesty se (nejen pod vodou) budou nadále potkávat a těším se na další setkání ať již v Egyptě nebo jinde.