Trail-o Varaždínské Toplice

1. den TempO

123 závodníku nastoupilo na start, jenž se uskutečnil s téměř dvouhodinovým zpožděním. Dá se říct, že se čekalo, až začne pršet. Plavák se spustil okolo páté, ale nespláchl mě z hran opevnění okolo pohádkového středověkého hradu, naopak jsem zjistila, že takové počasí si budu nadále přát. Nejlépe z našich vozíčkářů se dařilo v sedmi stanovištích  TempO Janě Kosťové. Třicáté místo v kategorii Open bylo výborné tréningové umístění před dalšími závody. 

2. den Trail O – ECTO 5 – Lužec

Příšerně zarostlý les s množstvím komárů. Byli jsme varováni a tak jsme si z ČR dovezli nejrůznější provedení repelentů. Ani tento závod se neobešel bez zmatků. Při příjezdu jsme (vozíčkáři) byli s auty nasměrováni do svažující se úžlabiny, která končila zamčenou závorou. A ztratil se klíč nebo osoba, která ho vlastnila. Auta kupila jak u Cimrmanů  horníci v dole, nazpět nebylo možno. Leč samotný průběh byl z mého hlediska standardní. Závodní komise byla prý jiného názoru a závod dodatečně vyřadila z Evropského poháru. Tady se nejlepším z SKV vozíčkářů stal Bohouš Hůlka. 

3. den Trail O – ECTO 6 Varaždinské Toplice

Prý městský závod. Některým (mě) nedošlo, že i město má komáří park a je třeba repelentu. Tam mě sežrali a krom toho, podloží, po němž jsme se my pohybovali na vozících, bylo dvaceticentimetrová vrstva hrubého štěrku. Když se mě v polovině závodu ujal svalnatý pořadatel, držela jsem se ho v pekelném svahu jako klíště a kontroly mě zcela míjely.  Na této trase zazářila mezi českými vozíčkáři Hanka Doležalová, ze 134 závodníků v OPEN byla jedenáctá. Asi nezapomněla repelent :-)