O-Ringen 2014

Orientační závody jsou individuálním sportem, který umožňuje bojovat s terénem nejen vlastní silou, ale především hlavou. A to se týká i disciplíny trail orienteering. Závody O-Ringen jsou mezi orientačními běžci asi největšími a nejznámějšími závody a letos se jednalo o 50. ročník, takže pro nás se jednalo o významnou výzvu typu "vidět a zemřít" :-).

V okolí Kristianstadu jsme ale nezávodili poprvé - během posledních sedmi let jsme sem zavítali několikrát a kamenité stráně v bukových lesích severně od Kristianstadu jsme už zažili, podobně jako písečné duny v okolí městečka Ahus, známého hlavně výrobou vodky Absolut.

Účastníci "zájezdu"

Z České republiky vyrazili závodit tři vozíčkáři - mezinárodně nejúspěšnější závodnice Jana Kosťová, služebně nejstarší Bohuslav Hůlka a nováček Milan Lučný, který se mohl účastnit se svojí drahou polovičkou a asistentkou v jedné osobě díky podpoře firmy Adidas ČR.

S námi jeli také manželé Forstovi a Šimkovi, a tak ČR tvořila velice početnou zahraniční výpravu. 

Přístupnost závodů

Terén v prvních dvou etapách byl hodně kamenitý, v dalších zase písčitý. Řešením byla až na výjimky dvojice asistentů ke každému mechanickému vozíku (což jsme byli já s Janou) a jeden asistent k vozíku elektrickému. Další asistenti byli k dispozici v těžších částech tratí, takže na K15D5 na mě čekalo 5 asistentů.

V písečných částech byly pokládány koberce, které měřily často desítky metrů. Vzhledem k tomu, že v prvních etapách někteří závodníci nestíhali časový limit, dostávali vozíčkáři postupně přidáno, v poslední etapě dokonce luxusních 20 min - což bylo vzhledem k 5 min prvního dne výrazným posunem.

Každý den byla na shromaždišti bezbariérová toaleta, poslední den omylem asi o 200 m dále. I tak to znamenalo buď vydržet kolem 3 hodin nebo si odskočit do lesa na trati.

Přes velký rozsah závodů a absenci švédských vozíčkářů se na naše potřeby hledělo - v porovnání s některými závody MS a ME celkem luxusně.

Konkurence

Švédsko má v rankingu trail-o kolem 200 závodníků, z nichž 26 nejlepších má šanci závodit v kategorii elita. Cizinci zde ale mohou závodit bez omezení. V reprezentačním týmu Švédska je tak narváno, že ani několikanásobní medailisté nemají jasnou nominaci na ME nebo MS. Díky tomu porazit prakticky libovolného Švéda je už výrazný úspěch. Jejich rovnostářský přístup k hendikepovaným závodníkům ale znamená, že v kategorii elita vozíčkáře nemají. Kromě nás tří se zde objevili asi tři vozíčkáři v kategorii A a B a dále naši kamarádi (oba kvadruplegici) Fin Ken Gamelgard a Dán Soren Saxtorph, který patří mezi světovou extratřídu.

Výsledky

Na první pohled nevypadají nikterak impozantně, ale vzhledem k místním specifikům (některé kontroly stály body téměř výhradně náš tým) to není tak špatné. Milan se jako začítečník může v elitní kategorii pochlubit několika cennými skalpy - to je něco, o čem se například mně v prvních letech závodění mohlo jen zdát.

5 days of orienteering

V ČR se většinou během roku koná kolem 5-8 závodů, a tak pětice závodů v šesti dnech znamenala pro nás významný impuls v naší závodní kariéře. Věříme, že se naše účast promítne do výsledků závodů, které se konají hned tento víkend v Rychlebských horách - Grand Prix Silesia. 

Poděkování

Závody O-Ringen nepatří jen mezi největší a nejznámější závody na světě, ale bohužel také mezi nejdražší. Díky podpoře našich partnerů jsme se mohli zařadit mezi více než 22 tis. závodníků letošního ročníku.

Děkujeme firmám adidas ČR, ERA, NF Avast, TEVA a Magistrátu hl. m. Prahy!

A jak to viděl Milan?

"Díky sponzorskému daru od společnosti Adidas jsem se mohl zúčastnit svého prvního zahraničního závodu a podle letošního kalendáře padlo rozhodnutí na pětidenní závod O-Ringen ve Švédsku. Z naší republiky se rozhodlo vycestovat na tyhle závody hned sedm závodníků, z toho tři vozíčkáři - já, Bohouš Hůlka a Jana Kosťová. Ubytování jsme měli zajištěné v již osvědčeném bezbariérovém středisku, které je pro hendikepované na vozíku velmi dobře zařízené, ve Furubodě.

Závodilo se v různých oblastech v okolí města Kristianstad, kde bylo centrum závodů.

Naše závody Trail-O začaly v neděli první etapou, v lese u jezera Ivösjön nad městečkem Bromölla. Terén byl různorodý s velkým množstvím kamenů a hřbítků. Pro mě to bylo první setkání se švédským terénem a moc se mi nevedlo. Z našich závodníků jsem skončil poslední, a bylo tomu tak ve všech dalších etapách. Zkušenosti prostě chyběly. Nejlépe z našich si vedl Libor Forst a Jana Kosťová.

Druhá etapa nás zavedla na stejné místo, jen se závodilo v jiné části lesa. Výsledky byly podobné předešlému dni a všichni naši závodníci se umístili až v druhé části výsledkové listiny. Můj výsledek 9 bodů byl totožný s předešlým dnem, žádné zlepšení, ale ani zhoršení.

S třetí etapou jsme se přestěhovali do okolí městečka Åhus. Terén už byl spíše písčitý, protože některé kontroly byly v blízkosti moře. Bylo zde hodně kupek, hřbítků a údolíček. Tato etapa se mi vydařila ze všech nejvíc, udělal jsem jen pět chyb a před zrušením některých sporných kontrol jsem měl 14 bodů, po zrušení tří kontrol to bylo bodů 12. V této etapě jsem byl se svým výkonem spokojen, nejlepší z našich byl tentokrát Bohouš Hůlka.

Čtvrtá etapa byla umístěna jen 5 km od našeho ubytování, a to ve Frisebodě. Tentokrát už byl terén poměrně dost písčitý a v určitých částech muselo být použito speciálních koberců, bez nich by vozíčkáři neměli šanci projet, na električáku by to nešlo vůbec. Naštěstí to docela fungovalo, ale i tak se asistenti dost nadřeli. Pro mě to byla jedna z nejtěžších etap, nejen terénem, ale i rozhodnutími, který lampion je správně. Dá se říct, že v této etapě bylo přeúdolíčkováno, údolíčka a kupky byly hned v patnácti kontrolách z dvaceti. Z našich byl nejlepší opět Libor Forst.

Pátá a poslední etapa začínala brzo ráno a to v 8 hodin. Museli jsme tak všichni velmi brzy vstávat, abychom nejpozději v 6:30 vyrazili, cesta do centra závodu trvala asi 40 minut a pak ještě dva kilometry na start. Odměnou nám byly krásné výhledy na kontroly umístěné poblíž pobřeží. Nejlépe se v tento den rozhodovala Jana Kosťová, která skončila se dvěma chybami na 16. místě. Já jsem po zbytečných chybách na začátku skončil předposlední.

Celkové pořadí českých závodníků po pěti etapách bylo následující: 26. Libor Forst, 40. Jana Kosťová, 41. Miroslav Šimek, 43. Markéta Šimková, 45. Lenka Forstová, 46. Bohuslav Hůlka, 56. Milan Lučný.

Počasí při závodech bylo víc než přívětivé, každý den pálilo sluníčko už od rána, takže jsme byli všichni moc spokojeni. Jinak se mi ve Švédsku hodně líbilo a řekl bych, že jsem získal zase nějaké zkušenosti navíc, které se mi budou hodit v dalších závodech. Mým přáním bylo, abych se přiblížil našim nejlepším závodníkům, což se mi nepovedlo. Přesto jsem byl v tak velké světové konkurenci se svým výkonem spokojen.

Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat společnosti Adidas, která mi na tuto cestu poskytla sponzorský dar."