MS 2015 v trail-o

Letošní MS bylo hodně nabité - 2x modelový závod, 1x TempO, rychlostní závod, poslední "ostré demo" štafet, ale především dva naprosto rozdílné dny trail-o mistrovství.

Model 1

12 kontrol parku Maksimír + časovka a 2x TempO klastr vydalo na celý den. Mohli jsme si prověřit, co to znamená cestička, která se pohnula proti mapě, "osahat" mapařský styl Ivany Gobec a stavařský styl Zdenko Horjana.

Slavnostní zahájení se vzhledem k silnému dešti přesunulo pod střechu, protože jinak by na něj asi mnoho lidí nepřišlo.

Den 1 - masakr v bahně

Nějací asistentni se pořadatelům prý omluvili, že v takovém ošklivém počasí raději zůstanou doma. Kdybych věděl, co mě čeká, taky bych zůstal a klidně bych oželel účast na mistrovství světa, kam jsem se letos nominoval jen s odřenýma ušima.

Naprosto neomluvitelné totiž je, že 2 km cesty vedly necestou - místa, která si pořadatelé vymysleli, byla upravena teprve několik týdnů před závodem lesní technikou. Po intenzivním dešti se les změnil v bahniště. Používat při závodě busolu možné nebylo, na mapu se rukama od bahna sahat také nedalo. Pohyb byl možný jen s velkým sebezapřením, takže "okukovat" kontroly se také nedalo. Stejně byla většina z nich skrytá v meandrech potoka, kde přes strmé břehy bylo vidět z vozíku dost špatně. Tohle bylo prostě špatně od začátku do konce. Vzpomínal jsem na všechny dobré duše, které mi přály hezkou dovolenou v Chorvatsku. A také na mezinárodní advisory, kteří povolili takový závod.

Než jsme dojeli do cíle, bylo sice slunko, ale závod v daných podmínkách pro vozíčkáře nebylo možné "jít čistě" - ani obrazně ani doslova. Průběžné umístění kolem 10. místa všech tří členů našeho klubu znamenalo konec šancí a medaile (kromě týmů, kde se počtají výsledky pouze ze 2. dne).

TempO a vložený sprint

TempO je disciplína, kde se z kvalifikace jen zřídka kdy dostane do finále nějaký vozíčkář. A to přestože zdánlivě mají vozíčkáři stejné šance jako ostatní. Dali jsme přednost výkonnějším kolegům bez hendikepu a na stejných kontrolách si zkusili pouze veřejný závod. Tady stojí za zmínku vynikající výsledek repremanželky Magdy Kurfürstové (1. místo).

Tím pádem jsme si užili pohodvý den v městečku Karlovac, já jsem si ho ještě vyšperkoval nepovedeným sprintem. Bohužel jsem téměř před koncem, na cestě vstříc jistému vítězství, zapomněl orazit kontrolu, a tak jsem sice dostal medaili za 3. (poslední) místo, ale fakticky se jednalo o diskvalifikaci. Ostatně stejně tak tři naši nehendikepovaní kolegové zažili podobně nepříjemný pocit, za zvláštní a dosud nezmiňované pravidlo - čtení starší mapy v den závodu - toto opravdu žádnou mimořádnou výhodu závodníkům nepřináší. DO finále se probojoval jen Tomáš Leštínský, a to z 1. místa. 

Finále TempO a Model 2

Všichni jsme nejprve fandili v přímém přenosu bratrům Slovákům (toto není slovní hříčka - do finále se dostali oba bratři Furuczové), z nichž nakonec Ján Furucz získal stříbrnou medaili - fantastický úspěch! Tomášovi se bohužel už nevedlo tak dobře, jak v kvalifikaci, a skončil 9. - je to krásné místo, ale Tomáš si jistě přál o něco lepší.

Model 2 byl opět celkem jednoduchý, podobně jako model 1, ale na seznámení s golfovým hřištěm, kde se mělo odehrávat závěrečné dějství MS, tak akorát.

Den 2 - golfové hřiště

Počasí jako malované, sluníčko, možná až moc. Opět 26 kontrol, a to ve dvou částech. Pokud před námi bylo nějakých 8-12 lidí, šance, že polovina z nich to zkazí, je celkem velká, šance, že to zkazí všichni, je skoro nulová. 

A výsledek - pouze Jana o sobě může říci, že to nezkazila. Jediná chyba potvrzuje kvalitu předloňské mistryně světa. Lépe to dopadnout nemohlo a posun na "velkou bednu" - 6. místo je zasloužený. Zato Pavel s Bohoušem ze sebe radost nemají, 14. a 16. místo celkově jsou sice stále v první polovině výsledkové listiny, ale za očekáváním obou.

Hodně příjemným bonusem je 4. místo v týmové soutěži. Tam se nám v minulosti už několikrát stalo, že jsme špatně nominovali členy - tentokráte jsme v para jednomyslně zvolili Janu, a to bylo dobře. V Open Lešťu a Libora i se zánětem spojivek. Tady by bývalo bylo lepší zvolit Pavla Kurfürsta bez zánětu (bývalo by to hodilo stříbro), ale po bitvě je každý generál. Bramborový výsledek je něco, na co nedosáhli ani až donedávna disciplíně dominující Švédové. Ti mimochodem letos moc medailí nepobrali, konkrétně ani jednu.

Štafety - zlaté demo

Příští rok týmovou soutěž vystřídají štafety, a toto byla poslední možnost si je vyzkoušet "nanečisto". 

Vytvořili jsme štafety Open (Lenka, Jirka, Libor) a Para (naši členové Jana, Bohouš, Pavel D.) - tak to bude i v příštím roce členěné. Každý člen obcházel stejných 11 stanovišť, vždy tam řešil něco trochu jiného. Celkem se nám to líbilo, i když ani tady se pořadatelé neobešli bez chyb - například jednou bylo stanoviště označeno A-B, jindy A-C - neseděl počet lampionů. Dvě stanoviště tak musela být zrušena. 

Vzhledem k nemocnému Bertíkovi na vyhlášení nečekáme, a tak se až doma dozvídáme, že naše Para štafeta zvítězila. Zlatkou třešničku na dortu mnoha chutí jsme zakončili chorvatskou "všechnomožnéjennedovolenou".

Děkujeme za zastřešení a podporu reprezentace Českému svazu orientačních sportů, a především našim partnerům, zejména firmám TEVA a ERA a Nadačnímu fondu Avast za partnerství, bez nějž bychom si vzhledem k absenci státní podpory nemohli dovolit reprezentovat Českou republiku.