Mistrovství Wroclawi 2015

Obrovské listnaté průhledné parky okolo Odry, na to jsem se těšila. Byli jsme tu už potřetí a parky jsme neprojezdili všechny. Nakonec z historie víme, že se Wrocław za Jana Lucemburského stala součástí Království českého. Škoda, že jsme to pak pustili :-)

První etapa v deset dopoledne mi docela šla. Druhá etapa, která následovala hned po časovce té první, to už bylo horší, ne že bych se cítila hůř, ale výsledek nic moc.

Ovšem pro vozíčkáře ideální terén, kde jinde se mohu pohybovat bez pomoci několik metrů sem a tam okolo pozorovacího stanoviště, tady ty rozdíly mezi „rozhledy“ chodících závodníků a těmi níže posazenými  jsou skutečně minimalizovány.

Cíl druhé etapy ukončil závodní část závodní soboty.

Do večera bylo několik hodin na vzpamatování se, aby se okolo deváté v centru města  na ostrově zvaném Wysta Pieskowa, mohlo pokračovat místní specialitou, zvanou FOTO Trail. To je „šílenost“ orienťáků pořadatelů, kterou orienťáci závodníci akceptují a snaží se řešit (do map a popisků jsou zamotány všechny možnosti „photoshopu“, fotky a mapky objektů počítačově upravených, otočených, přesunutých, uříznutých, slepených). Pravidla jsem příliš nepochopila dodnes, pravdou spíš bude, že se tu meze vynalézavosti nekladou. Pro jistotu jsem se držela Mirka, abych se ve stmívajícím velkoparkoměstě neztratila a zoufale jsem se pokoušela na ty fígle přijít.

Druhý den TempO na kraji panelákova, a to bylo pekelně vedro (ten den na filmovém festivalu R. Gere prohlásil, že netušil, že KV jsou ve stejném tropickém pásmu jako Ekvádor).

Nicméně, neomdlévala jsem, spíš bych za některé chyby šla dobrovolně klečet do kouta (dvakrát určitě).

Domů jsme za zurčení klimatizace vezli i Mirkův pohár v kategorii vozíčkářů. Wroclawští vozíčkáři se nás nebo předpovědi počasí, zalekli.