Mistrovství světa v polských Krkonoších

WRE

Víkend 16. - 17. 7. se nesl ve znamení závodů světového rankingu. V sobotu TempO, v neděli klasika. Z SKV jsme se tam sešli téměř všichni z oddílu. A s námi dalších 155 závodníků z celého světa, vč. pár Američanů nebo závodníků z HongKongu. 

TempO bylo ve velmi zajímavém terénu Cieplic, lázeňské části Jelení Hory. Šutry a skalky, kam se podíváš, a to byl teprve začátek - provázely nás potom celý týden velmi intenzivně. V Para kategorii (pro účely víkendových závodů se kategorie dělily, do světového rankingu nikoli) se nejlépe z našich dařilo Janě Kosťové (4. v P kategorii), následovali ji 17. Bohouš Hůlka a 20. Petr Krystek a tak dále. Z celkem 38 závodníků v kategorii vůbec ne špatné výsledky. 

Výsledky zde http://www.o-adventure.cz/preor/results/LTP/2022-07-16E1/results_E1_class_P.htm

Neděle připravila v Jelení Hoře v lesním parku klasický závod PreO. Cesty byly sjízdností překvapivě ne zcela vozíčkář-friendly, ale zvládli jsme to. Tedy, až na Janu, která se vyklopila z vozíku ještě před pre-startem a pak na tuhle krásnou zkušenost sváděla ne úplně krásný výsledek této etapy. 13. místo ji fakt neuspokojovalo, Mirek se vyšvihl na krásné 10. místo, Bohouš se držel na 18. místě a celkem pěkně se s tratí popral Pavel Šprynar, tentokrát 20. 

Ve výsledcích součtu za oba dny Janě nakonec i tenhle "nezdar" stačil na celkové 6. místo v P kategorii. další závodníci z SKV se krásně seřadili na 20. (Mirek Špidlen), 21. (Bohouš Hůlka), 22. (Pavel Šprynar) a 23. místě (Petr Krystek), Jarka Mrtková nakonec obsadila 38. místo.

A přišel čas na mistrovství světa! 

Díky trenérovi Krešovi Kerestešovi (SLO) jsme mohli v pondělí ještě v terénu sobotního Tempa realizovat malý trénink, který se pak místy ukázal jako opravdu užitečný. 

V úterý jsme absolvovali oficiální modelový závod, na kterém na 13 kontrolách klasiky, 2 TempO stanovištích a 1 časovce organizátoři demonstrovali, jak budou terény mapované, na co se máme těšit co se stavby týče a hlavně - že šutry a skalky uvidíme opravdu pořád. 

Ve středu jsme zahájili boje o titul světových šampionů zostra. Opřelo se do nás vedro, absolvovali jsme 13 kontrol a 2 tempo stanoviště - každý ze štafety - v japonské Siruwia zahradě a jejím blízkém okolí. Třetí, závěreční členové štafet se vařili ještě v karanténě při čekání na finálové veřejné tempo stanoviště, které absolvovali v obráceném pořadí - tedy od posledního po prvního. 

Češi se blýskli hned dvakrát, a to v obou kategoriích zlatě. Ještě ten den jsme si užili při vyhlášení českou hymnu. A museli jsme bojovat vnitřně s častými dotazy - a co dál? Přidáme další?

Čtvrtek jsme my "parouši" měli alespoň v českém týmu volno. Kvalifikace a finále TempO závodu je pro lidi z naší kategorie čím dál víc vzdálené - chodící závodníci a navíc třeba i ti mladší jsou prostě mnohem lepší. Byli jsme ale částečně rádi - fandili jsme s radostí v klimatizovaném hotelu u online přenosu. Venku bylo pekelně. I přesto naši zase zářili. 2., 3. a 8, místo, no klobouček. Takže jsme podvečer opustili klimatizaci a vyrazili opět na vyhlašování, protože u toho jsme přece nesměli chybět. 

A pak už nás čekalo finále celého mistrovství - dvoudenní "klasika". Dva závody na klasické trati, jejich součet pak "vydal" mistra světa v příslušných kategoriích. 

Páteční etapa byla brutální. Pouhých 470 m trati ale se 40 kontrolami a časovým limitem 154 minut bylo šílených. Trať plná závodníků, kteří se tam už téměř motali ve snaze najít všechny možné výhledy do terénu při řešení kontrol.. byla to výzva. Snaha organizátorů zvýšit tlak na závodníky a donutit je k chybám přinesla ovoce, v naší kategorii udělal nejlepší z nás 5 chyb. Z ČR se nejlépe dařilo Janě - se sedmi chybami obsadila 4. místo, přičemž třetí i pátý měli stejný počet bodů, ale lepší/horší časovku. Další z našich pak obsadili až 28., 29. a 31. místo.

Náročné sebrat síly a hned druhý den se postavit v opačném pořadí z prvního dne na start další náročné etapy. Naštěstí, trať byla nejlépe sjízdná z celého týdne, kontrol bylo "jen" 33.. a jevila se celou dobu i celkem jednodušší než páteční masakr. V cíli ale jeden zjistil, že to nakonec tak jednoduché nebylo... Chyby se zase dělaly. Jana: "Já jsem v cíli i došla k závěru, že s pěti chybami druhý den už nemám šanci ani na velkou bednu - to prostě s tímhle počtem chyb nemůžu dát." Nakonec ale Španěl, po prvním dni třetí, udělal chyb ještě víc než Jana a nikdo ze závodníků za ní ji nedohnal, a tak si Jana odvezla z Polska ještě i bronz, za zlatým Michaelem Johansonem ze Švédska a stříbrným Vladislavem Vovkem z Ukrajiny.

Závody vydařené, pro ČR celkem pět medailí - to tu ještě asi nebylo. Příští rok čekají orienťák mistrovství světa na domácí půdě, v okolí Doks a na Liberecku.. Bude tedy co obhajovat!

Děkujeme našim partnerům a SKV Praha, že můžeme důstojně reprezentovat naši zemi.

Výsledky z MS: https://o-adventure.cz/preorr.php?res=wtoc2