Letní orienťák Bohemia 2015

Všechny tři závody stavěli "bratia Slováci" Ján a Dušan Furuczovi, kteří si za za celkem krátkou dobu svého působení v této disciplíně vydobyli už značný respekt po stránce závodnické (např. Jano si odvezl z letošního MS stříbrnou medaili z TempO), i po stránce stavitelské. 

Tepelná výheň bohužel nepřilákala tolik závodníků, kolik by si závody zasloužily. Z orientačních běžců závodů Bohemia (kterých bylo přes 1000) jen několik málo mělo dost síly na kombinaci s další disciplínou.

Celkově tedy závodilo v trail-o asi 40 závodníků a jen polovina absolvovala všechny tři etapy. 7 závodníků hájilo barvy SKV Praha.

První etapa TempO měla 5 stanovišť, na kterých se měří jen čas rozhodování a za chybu se připočítává 30 s. Z našich se nejlépe vedlo Janě Kosťové (8.). Na ostatní orientační závodníky jsme neměli dost přesnosti nebo rychlosti. Já jsem skončil až 16., a když jsem si porovnával výsledky s ostatními, zaujalo mě, že jsem udělal stejně chyb jako jeden z nejmladších závodníků Tonda Forst, ale můj čas na rozhodování byl asi 2,5x pomalejší. 

Druhá etapa nás vedla po cyklostezce nedaleko lázní Kundratice. Závod měl dvě speciality. Jednalo se o tzv. AZ kvíz, kde se určuje pouze, zda na místě označeném na mapě je v terénu lampion nebo nikoli. Několikrát na nás místo klasických lampionů svítily z okolních kopců plachty 1,2 x 1,2 m - příjemné zpestření.

Tato varianta závodů seděla lidem, kteří nehledají záludnosti - za zmínku stojí krásný výsledek Petra Krystka, který se po zdravotních trablech po delší době opět objevil mezi závodníky, máme z toho velkou radost. V kategorii A, která slouží těm, kdo si chtějí disciplínu jen vyzkoušet, zvítězil můj kamarád Karel, který na podmnožině naší trati udělal na svém prvním závodě o tři chyby méně než já (taky gratuluji, i když nerad :-)).

Třetí etapa nás vrátila k Jestřebí na Pruský kámen do typického kokořínského údolí - skalní srázy na obou stranách, členitý a zajímavý terén. Stavba kontrol byla zajímavá neméně - vzhledem ke střídání AZ kontrol s vícelampionovými klastry bylo často třeba najít místo, odkud je správný lampion vidět - důkladně se rozhlížet, ale ještě před tím správně přečíst mapu. Tomu říkám orienťák, navzdory vedru mě to moc bavilo, měl jsem pocit, že se na stará kolesa dokonce ještě něco naučím. 

Na této etapě se konečně podařilo Janě a mně srovnat krok s nehendikepovanými závodníky - rozdíly mezi našimi výsledky byly minimální. Ostatním oddílovým kolegům se tolik nedařilo, ale všichni závod absolvovali ve zdraví, a to je ve 40° vedrech důležité.

Děkujeme moc pořadatelům, pořádání závodů je náročný a vyčerpávající výkon. Děkujeme také našim asistentům a partnerům, ať už životním, tak klubovým - díky Vám můžeme žít pohybem. 

Příští závody jsou součástí Evropského poháru, konají se v Javorníku a Vápenné 19. a 20. 9.