Kristianstad 2012

Těžko bychom mohli vůbec pomýšlet na přípravné závody na ME a MS v Kristianstadu, kdybychom neměli partnery, kteří nám pomáhají a naši integrační disciplínu trail orienteering podporují. Jsou to především hlavní partner orientačního oddílu a reprezentace trail-o TEVA Pharmaceuticals CR s. r. o., dále ČEPS, a.s., Konto Bariéry Nadace Charty 77, Nadační fond Avast a další. Velkou pomoc nám letos poskytnula firma Auto ESA, která zapůjčila dodávku, díky které jsme mohli cestovat v pouhých dvou automobilech.

Za trojicí závodů pořádaných na jihu Švédska jsme vyrazili v počtu devíti závodníků, z toho pěti vozíčkářů z našeho klubu, tří reprezentantů Lenky, Libora a Pavla a jednoho juniora Tondy (11 let).

Kromě Tondy jsme závodili v kategorii Elita, což je kategorie, do které se dostává 26 nejlepších Švédů a mohou zde závodit i cizinci. Tím je poměr sil mezi Skandinávci s desítkami závodů ročně a námi s desetinovou zkušeností daný a my končíváme na posledních příčkách. Letos byla situace v něčem podobná, ale v něčem nová.

Po celonoční cestě jsme dorazili do ubytovacího a konferenčního centra Furuboda, které má množství ubytovacích kapacit pro vozíčkáře. Tam jsme si odpočinuli a vyrazili na noční závod do města Åhus.

Na tomto závodě se z naší výpravy vedlo nejlépe mně (pod pseudonymem Hulken :-)). A to tak dobře, že mě tento závod (naprosto nezaslouženě) vykopnul na první místo v českém rankingu. Tušil jsem, že tím jsem si štěstí na této akci vybral a opravdu.

Jarka, Mirek a Jitka spíše sbírali zkušenosti, ale přesto zdařile šlapali na paty Borisovi, který často podobně jako já bojoval s časovým limitem a podobně jako já se velice pomalu rozhodoval.

V sobotním denním závodě se mi podařilo nasekat hromadu chyb, které mě posunuly do spodní části výsledkovky, daleko za Libora, Lenku a Pavla. Spokojený jsem nebyl, ale pořád ještě se mi dařilo najít si někoho, kdo zůstal za mnou, například už druhý den za sebou loňský vícemistr světa Søren Saxtorph. 

Sobotní závod se konal v lesních dunách nedaleko Furubody a ke kontrolám bylo potřeba zdolávat nepříjemné terénní úseky v mechu, písku a převýšení. I přes schopné asistenty a dobré počasí se jednalo o fyzicky náročný závod.

Libor dorazil do cíle a na můj dotaz, jak se cítí, odpověděl, že jako spráskaný pes. Ale když zjistil, že je bez chyby a na pátém místě, viditelně pookřál.

Nedělní závod se odehrál v Karlshamnu, v parku přístavního města. Prostředí závodu bylo pro středoevropana jako jsem já natolik okouzlující, že na to mohu nyní svést další propad své výkonnosti.

Na tomto závodě se ukázala nezkušenost českých vozíků, která si spolu s únavou vybrala daň v podobě "standardního" výsledku: Na spodu výsledkové listiny nás pět. Na druhou stranu, tento závod byl také nejbohatší na nové zkušenosti. Skalnaté a členité terény a jejich mapování, trochu jiný styl stavění problémů, tolerance přesnosti umístění - to vše nás doufejme obohatilo pro další závody, například pro ME, které se bude konat za měsíc ve městě Falun.

Nedělních závodů se ale kromě vozíků účastnili také další závodníci: Tonda skončil (podobně jako v pátek i sobotu) v kategorii B druhý. Pavel na pěkném 21. místě, Libor byl sedmý a Lenka čtvrtá! Tyto výsledky nám dávají šanci na optimistická očekávání a zároveň jsou výzvou pro nás ostatní, protože máme  šanci porážet takové borce, kteří jsou úspěšní i v pro nás extrémně náročných severských podmínkách.

Nejbližší šance rozdat si to s Lenkou a Liborem bude příští víkend na MR ve Skřípově. Budou se zde konat celkem čtyři závody, které stavěl Pavel, a tak očekávání na kvalitu závodů jsou vysoká.