Fin5 - elitní závody ve Finsku

Rozhodla jsem se přijet na první tři etapy – pondělní klasiku od jednoho z nejlepších závodníků Tempa, Juhy Hiirsalmi, jako přípravu. Poté TempO (stavitel Pekka Seppä, vozíčkář) a klasiku (finská mlaďounká naděje Petteri Hakala) v rámci WRE (zařazené do světového rankingu). Poslední dvě etapy (TempO – Pinja Mäkinen a klasika - Hannu Niemi) jsem už neabsolvovala.

Prostředí

Závody nás zavedly do krásného prostředí středního Finska, do rekreačního resortu Tahko, ca 5 hodin jízdy z Helsinek. Kromě mnoha sjezdovek v zimě nabízí i mnohé letní sportovní aktivity, typické pro Finsko – rybaření, jízdu na kole nebo třeba kolečkových lyžích, turistika, disc golf kam se podíváš.

Zhýčkaná závody ve Finsku v minulosti jsem (nejen já) očekávala vysokou kvalitu, super terény, bezvadné mapování. Realita mne ale trošku zklamala. Terény budiž, byly dané místem konání Fin5 a ve Finsku prostě snad nejde nenajít terén vhodný pro trail. První závodní den dle instrukcí asistence nebyla úplně nutná. Bez asistence bych se ale nepropracovala z úvodní časovky ani na start (ca 30 metrů). Cesty na trati vyschly, pevný podklad vystřídal jemný písek, proložený občas šutrem, občas kořeny stromů, no lahůdka. Většinu času na zadním kole, ještě že jen 600m (a to samé zpět z cíle do centra). Po úvodní časovce nás čekalo 20 kontrol. Už na první kontrole bylo jasné, že to nebude úplně v duchu moderního trendu. Lampiony na některých kontrolách kousek od sebe, korunu všemu nasadilo „mezi“ se 4 lampiony v prostoru cca 1 metru čtverečního. Nebyly takové všechny, nutno dodat. Bohužel, místy ne úplně seděla mapa a vztahy mezi objekty. Díky tomu se zejména u „retro“ kontrol hodně těžko řešilo, který lampion stojí správně. To vše se pak odrazilo i v námitkách a rušení kontrol ex-post, které všichni tak nemáme rádi a snažíme se jim vyhýbat.

Nové ražení

Během této první etapy jsme kromě jiného testovali také nový způsob ražení – tzv. o-tags (vyvinul Sami Hyvönen), fungující na systému NFC. Vlastní způsob ražení je dle mého šikovný a umožňující případné odesílání aktuální odpovědi „live“ do centra závodů, což by mohlo pomoci zvýšení atraktivity pro diváky. Má ale i své drobné mouchy, které je třeba vyladit. Např. nutnost razit ve správném pořadí zejména ve chvíli, kdy je jedno zařízení používáno pro záznam odpovědi z více kontrol. Systém neumožňoval vícenásobné ražení jedné kontroly (např. když si nejsem jistá, zda jsem už danou kontrolu orazila, orazit ji stejnou odpovědí znovu, jako je to možné u SI ražení). Nové oražení je bráno jako odpověď pro další kontrolu v pořadí, takže si tím závodník může pěkně zavařit.

Závody světového rankingu

Trochu jsem doufala, že si další den při závodech WRE spravíme chuť, ale vlastně se nic moc nezměnilo. Začali jsme Tempem – celkem dost těžkým, les, pestré úkoly, jen to místy zase ne úplně mapově sedělo. 7 stanovišť, každé po 5 úkolech, stavěl Pekka Seppä, nám velmi dobře známý finský vozíčkář, patřící v Para mezi nejlepší ve finském týmu. Ze změti cest a vrstevnic mi už na druhém stanovišti šilhaly oči.

Pod tlakem „celebrit“ v pozici rozhodčích (některá stanoviště měřili Antti Russanen, Pinja Mäkinen nebo Juha Hiirsalmi) jsem dokonce i v tomhle terénu dokázala zrychlit, ale chyb jsem se úplně nevyvarovala a stálo mne to hodně míst v celkovém pořadí.

Návaznou klasiku jsme razili už jen do papírových průkazek (o-tags nejsou zatím oficiálně schválené a jednalo se o závody světového rankingu). Terén lesní s množstvím vrstevnicových útvarů a pak dalekonosné kontroly v písečném lomu – příjemná pestrá kombinace různých typů úloh. Zase se tu vyskytlo pár retro kontrol, místy ne úplně seděla mapa (na což „dojel“ např. Ján Furucz), a zase se bohužel vyskytly nějaké protesty a námitky, vedoucí v konečném důsledku ke zrušení – naštěstí! – jen jediné kontroly.

Po tomto závodě už jsem odjížděla směr Helsinky, dopřát své asistenci alespoň malou náplast na dva náročné závodní dny a seznámit ji s krásami Helsinek. Pocity jsem ale měla ze závodů velmi smíšené. Nedařilo se mi jak bych chtěla, chyb jsem dělala až příliš a svádět je jen na mapu nebo styl stavby kontrol se také úplně nedá, i když by to bylo jednoduché. Musím si ještě v klidu domova nad mapovými solutions zanalyzovat, co se to tam vlastně dělo. A snad se poučit pro příští závody – třeba hned na začátku září ve Vrchlabí, nebo víkend na to v Polsku (to bude opět Evropský pohár a současně závod WRE, také přípravný závod pro MS 2021 tamtéž, pod taktovou stejného týmu).

Děkuji našim partnerům za podporu, bez které bych se zahraničních závodů v takovém rozsahu nemohla účastnit.