Dunajská busola

Furuczovi postavili další moc pěkný závod, tentokrát ve Švédském stylu - takové moje písečné Déjà vu. I díky finanční podpoře našich partnerů jsme tak mohli jet opět podpořit rozvoj trail-o na Slovensku a zazávodit si spolu se slovenskými kolegy.

Počáteční varování Jána Furucze mě po zkušenosti kolegů v červnu v Bratislavě trochu vyděsilo. Možná hodně těžký závod? To se máme na co těšit – tenkrát se bratia Furuczovci báli, že to je moc lehké a lehké to prý opravdu nebylo. 

Čekalo nás celkem 30 kontrol v borovicovém lese s písečnými dunami. První část závodní tratě nás protáhla klasikou s 18 stanovišti. Střídali jednodušší úlohy s těžšími, občas vložili pěkný chytáček.  Písčitá lesní cesta dávala vozíčkářům zabrat – velký obdiv mají kolegové Bohouš, Mirek a Jarka, kteří celou trať absolvovali bez asistence, u ostatních potom hodně oddřeli asistenti. Nebylo to jednoduché, většinu přesunů jsem trávila pouze na zadním kole.

150 m za cílem první části si Jano s Dušanem vyhlédli „louku“ nepravidelně porostlou nízkými stromky a houštinami. Zmapovali až na výjimky každý stromek zvlášť (určitě taky dost „nechutná“ práce J ) a na ne úplně malém prostoru vysázeli AZ kvíz. Na třetí kontrole už jsem stromky nemohla ani vidět, ale ještě mě dalších 9 kontrol čekalo a v noci se mi o nich i zdálo! Doteď tomu úplně nerozumím, ale tuhle část jsem dala bez chyby. 

Ve finále mi závod nepřišel až tak těžký, jak se Jano s Dušanem báli. Podle mne celkem férová a dobře připravená trať. Ten písek jim za těch 30 pěkných kontrol odpouštím.  Počasí nám přálo a věřím, že nikdo ze zúčastněných Čechů jednodenního výletu do Studienky kousek za hranicemi nelitoval. Závod stál určitě za to.