Vodní hrátky na Vltavě

V české historii má vodáctví silnou tradici. Ve světě snad neexistuje žádný jiný stát, kde by každoročně tisíce lidí sbalily stany, spacáky, lodě a vyrazili splouvat některou z našich krásných řek. Vzpomeňme si například na Zdeňka Šmída a jeho Vodáckého průvodce pro Ofélii. A stejně, jako se v knížce vydává Kenny a jeho přátelé splouvat řeku Lužnici, vydali jsme se my na Vltavu.

V pátek večer jsme se všichni sešli v Rožmberku a po příjemně stráveném večeru se odebrali do spacáků v očekávání věcí příštích. Druhý den nás, po počátečních peripetiích s loděmi, čekal úsek Vyšší Brod - Rožmberk. Posádky výborně spolupracovaly a tak zbyl čas i na prohlídku rožmberského hradu. V neděli ráno proběhlo trochu hektické balení všeho a se sluníčkem nad hlavou jsme vyrazili směrem na Český Krumlov. Slunce nám vydrželo sotva pár říčních kilometrů, než se spustil pořádný liják. S přibývajícími kilometry v našich pažích a zkracující se vzdáleností do krumlovského kempu se ale počasí zázračně vylepšovalo a už při obědové pauze na Zátoni nám na cestu zase svítil ten žlutý zázrak. Na další 2 noci se naším domovem stal kemp v Novém Spolí. Pondělní den se nesl ve znamení krumlovských jezů. Pár kilometrů nádhernou scenérií historického města určitě stálo za to, i přes fakt, že počasí nám příliš nepřálo. Zde se sluší podotknout, že jez přímo pod zámkem je momentálně ve stavu rozkopaném a ne příliš použitelném a zlepšit by se to nemělo nejspíš až do půlky srpna. I tak byl ale tento den velmi příjemný.

V úterý jsme zbourali tábor, auty se přesunuli na konec Krumlova, kde se nám předchozí den podařilo uskladnit lodě a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Těmi pro tento den byla trasa Český Krumlov- Zlatá Koruna. Také nás čekalo velké rozhodování, co dál, ve středu. Jelikož účastníci pocházeli ze všech koutů republiky, vše hrálo pro variantu to druhý den zabalit co nejdřív. Bohužel varianta s vyloděním na Dívčím kameni nám nevyšla – pan kempný odmítl na své pozemky pustit víc než jedno auto. A tak nás, ctě-nechtě, čekala pořádná štreka až do Boršova nad Vltavou ověnčená palačinkami na tábořišti „U maringotky“.

Po přistání v Boršově už nás čekalo jen vrácení lodí, dlouhé loučení a cesta domů.

Bylo to fajn, takže příští rok zase AHÓÓÓJ!!!