Seakajaky na Dalešické přehradě

| Outdoor |Mirča Urbanová

17. - 19. června se konalo seakajakové setkání na Dalešické přehradě a SKV u toho nesměl chybět. Akci zaštiťoval živelný Petr Kubal alias Benny, který se o všechny zúčastněné přímo otcovsky staral. Materiální zajištění pak obstarala půjčovna seakajaků Tsuga Jiřího Staňka ze Štemberka. Krom nich okolo nás "kmital" další nespočet milých a ochotných lidí ze středu samotných seakajakářů.

Kdo chtěl, mohl přijet už v pátek a ubytovat se ve stanu v autokempu Willsonka v Hartvíkovicích. Za SKV jsme toho ke škodě využili jen já a Bob a udělali jsme dobře, protože o posezení u kytary a dobrého masa z grilu by byla škoda přijít. 

Tak, jak to u vodáků bývá zvykem, na vodu se nevyráží dříve než v poledne. My byli ovšem o něco šikovnější. Před desátou dorazil Martin Brown a Zuzka Přibilová s doprovodem z Prahy, chvíli se čekalo na Pepu Hladkého se ségrou, ale pak se věci mohly dát do pohybu. 

Nikdo z nás nebyl vodou nepoznamenán, tak se to s instruktáží nemuselo přehánět. Nachystal se materiál, na tělo se navléklo pohodlné letní sportovní oblečení, vozejkům se zapůjčily vesty a mohlo se vyrazit. Pro Martina byla dokonce nachystána "vychytávka" v podobě přídavných plováků, které se přichytily k lodi a umožnily Martinovi větší jistotu stability. Pepa s Bobem utvořili posádku na deblkajaku. 

Plánovaly se dvě kratší vyjížďky, které jsme chtěli proložit návratem na svačinu. Díky krásnému počasí a malebnému okolí Dalešické přehrady se jelo jedna báseň. Z krátké vyjížďky se tak stala docela štreka :).

Lehce to poznamenalo Martinova záda, druhou vyjížďku už na nás dohlížel jen ze břehu. Příště budeme o něco chytřejší... Zuzka ani Pepa se nechtěli o druhou možnost vyrazit na vodu připravit. Neskrývali, že si to užívají.  Pepa si vyzkoušel loď s plováky z dopoledne a já nalodila do deblkajaku Pepovu ségru. Bob nám všem razil vlnu. Z vody jsme se mohli kochat pohledem na horolezce zdolávající Willsonovu skálu a pokračovat v nadávání na hluk motorových člunů. To byl jediný vroubek, který nám romantikům dělal vrásky.

Odpoledne jsem se rozloučili s Martinem a Zuzkou s Petrem, Pepa se nechal přesvědčit a zůstal. Večer si mohl užít milou atmosféru tábornických zpěvů. Neděle se nesla již jen v duchu balení, díků a loučení. S dobrým pocitem jsme se mohli všichni vracet k domovům, přeci jen seakajakovou bandu čekala ještě noční výprava do norských mořských vod.

Míša Krunclová dodává: 

"Děkujeme Petru Kubalovi za zorganizování krásné akce na seakayakách pro členy našeho klubu. Je pro nás velké potěšení, když si nás najdou podobně zaměření lidé, kteří nám pomáhají s organizací sportů pro naše kolečkáře. Velké díky patří kempu Wilsonka za příjemné zázemí. Nakonec musíme poděkovat Jurovi Staňkovi z http://www.tsuga.cz/ za nezištné zapůjčení seakayaků. Velké díky vám všem, kteří nám pomáháte z dobré vůle."