Cyklopouť Alpe Bohemia

| Outdoor |Michaela Krunclová

Změna je život. To v praxi znamená, že jsme místo cyklopouti z Děčína k Severnímu moři, vydali na, neméně krásnou cyklopouť 10. - 19. 7. ze Šumavy do Telče. Inu člověk míní a koronavirus mění. My se ale jen tak nedáme! A tak nám prapůvodní plán znovu přišel vhod.

Koordinační tým SKV cyklopoutí ve složení: Jíťa Burianová a Honzík Malík, se pustili do detailního plánování trasy.

Z komfortní zóny běžných dní bylo nakonec ochotno vystoupit deset vozíčkářů. Ti pro cyklistiku potřebují speciální kolo pro vozíčkáře – handbike. Ale nejen to! Zapotřebí jsou také šikovní sportovní asistenti. Koordinace celé akce dala zabrat, ale výsledek byl úžasný!

 

Děkujeme partnerům našeho oddílu za finanční podporu, bez které by to nešlo.

 

Hlavně: Nadační fond Avast, Městská část Praha 10, RL Tonery, Muzeum Lega, Kolektory Praha, a.s., ČSOB a dalším

 

10. 7. jsme se sešli - v počtu 29 lidí - na Horské Kvildě s auty obtěžkanými potřebnými věcmi (napři. stany, karimatky, handbiky, pláštěnky...)
První den nám zázemí poskytl Eko dům Horské Kvildy, který jsme vskutku ocenili, neboť nulové noční teploty v létě, nikdo z nás nečekal. Budova byla sice momentálně v procesu přestavby, ale díky za to! Hlavně, že bylo teplo.
Cestu jsme naplánovali kolem rozlehlého Lipna, přes vlnité Novohradské hory až do historií proslulého města Telče. Rozdělili jsme se do tří skupin. Největší svalovci – Jarda a Roman - zdolávali denně až 60 kilometrů dlouhé putě.
Jiná skupina -  s elektromotory - pěkně potrápila v kopcích naše nemotorizované asistenty. Všichni si museli cestou parádně máknout, ale odměnou nám byly výhledy do malebné krajiny. A ty západy slunce s odrazem na čirém Lipně za to stály!
Prázdné silnice lemující Novohradské louky, na kterých se pásla stáda krav, nás dovedla až do Lutové, kde jsme si dopřáli den odpočinku a užili si pořádné gastro party.
Cestu jsme nakonec museli o den zkrátit, neboť počasí nám přestalo být nakloněno. V neděli, po deseti dnech v té nejpohodovější partě, jsme  dorazili každý do svého domovského azylu a dali zapravdu všem cestovatelům – všude dobře, doma nejlíp! Ale jen na chvíli, protože tyto parádní zážitky za to fakt stojí.
A víte, co je úplně nejvíc na těchto cestách? Poznání, že být v přírodě nabije člověka velkou spoustou pozitivní energie. A dlouhodobé spaní ve stanu zase dovede člověka k vděčnosti, za všechny ty bezbariérové domy a byty plné bezbariérových koupelen, toalet a postelí! Největší přínos pro nás vozíčkáře ale tkví v tom, že nás obklopuje banda báječných lidí, kteří se s námi i našimi těžkými hendikepy vydají do nepohody, nekomfortu a vyčerpání, aby společně s námi překonávali nepřekonatelné.

Pouť v nás zanechala vzpominky, ktere díky naší fotografce Jitce Krejčové jen tak nevyblednou. Děkujeme Jíťo.

Děkujeme všem asistentským SKV stálicím, ale i do týmu báječně zapadnoucím nováčkům!

Děkujeme partnerům našeho oddílu za finanční podporu, bez které by to nešlo. Hlavně: Nadační fond Avast, Městská část Praha 10, NH NETO s.r.o., Muzeum Lega, ČSOB a dalším