Adrenalin v krvi

Leoš, Kačka, Martin, Radim a Jaro. To byla pětice odvážlivců z řad Sportovního klubu vozíčkářů Praha, která našla odvahu a svěřila svůj život do rukou zkušeným pilotům Radarovi a Ondrovi z http://www.fly4you.cz/ K ruce jim byli asistenti a dobrovolníci z řad SKV Tomáš, Fíla a Michal.

K letu je potřeba stabilního počasí s mírným větrem a když chcete takové počasí, je třeba si i přivstat.

Sraz na přistávací ploše pod Černou horou byl už v 9:00. Z Prahy jsme tak museli za adrenalinovým zážitkem vyrazit již v 7. Tato informace mi přinesla do zpráv od účastníků mnoho zamračených smajlíků, ale s tím jsem se dokázal vyrovnat a podle domluvy jsme byli na místě včas.

S povolenkou za krásnými výhledy bylo třeba zdolat serpentiny klikatící se skrze Krkonošský národní park. Paraglidové startoviště na Černé hoře skýtalo nádherné výhledy do Podkrkonoší. Startoviště se skládalo z dřevěné rampy, na kterou navazovala podélně lesní cesta a za ní už byl jen strmý sráz.

Mechanismus startu byl následující: Pilot připravil padák a my šikovní asistenti zase naše odvážlivce. Bylo třeba svázat nohy do mírného kozelce, aby nám nepřekáželi při přistání. Mimochodem na přistávací plochu bylo z vršku vidět, takže měl člověk jasnou představu, co ho vlastně čeká. Když jsme zkompletovali pilota, pasažéra a padák, bylo třeba ještě odstartovat. Ke startu je zapotřebí určité rychlosti, aby padák správně nabral vítr. Ale jak dosáhnou rychlosti, když sedíte s nohama do kozelce na zemi a jste upnutí k pilotovi, který má za úkol zvednout do vzduchu padák? Odpověď zní: čtyři nohy a dvě ruce. Přesně takový počet je třeba k tomu, aby asistenti pomohli do vzduchu paraglidu s vozíčkářem.

Kdo ten den na kopci byl a viděl to, asi doposud nevěří. Naši odvážní asistenti uchopili vak, ve kterém seděl vozíčkář. Na pokyn pilota se rozeběhli plnou rychlostí vstříc srázu, který následoval hned za startovacím prostorem. Ve chvíli, kdy asistentům v plném běhu skončila země pod nohama, pustili se vaku s vozíčkářem a bylo jen nich, za jak dlouho se jim podaří zastavit setrvačnost svého těla násobenou slušným gravitačním zrychlením. 

Mezitím však již pilot a naši odvážní členové brázdily vzdušnými proudy a užívali si přenádherného výhledu do krajiny. Let trval zhruba 15 minut a během toho dali naši zkušení piloti pocítit i mírné přetížení ve vývrtkách, které mnohým z nás obraceli žaludek naruby. Zážitek z letu se těžko popisuje slovy. Ovšem výrazy našich statečných, které jsem mohl spatřit po přistání, mluvili za vše. A také se všichni do jednoho hlásili na příští rok, a to jsme je ještě ani nezbavili všech popruhů.

Uteklo to rychle a již okolo druhé odpolední jsme se loučili s našimi piloty. Den jsme pak završili na stezce korunami stromů. Stezka je absolutně bezbariérová a poskytla nám spoustu zajímavých informací. Výhledy z našeho dopoledního programu však nepřekonala.

Jako již tradičně nesmíme zapomenout s poděkováním našim hlavním partnerům: Nadační fond AVAST, Kolektory Praha, ČSOB, a.s., NH NETO s.r.o., STELKO, spol. s.r.o., LeMi CZ s.r.o., MČ Praha 10.

A samozřejmě děkujeme všem výše zmíněným ve článku, kteří se na této SKVělé akci podíleli!