Radomír Vaněk – nový florbalista SKV Praha

Radomíre, vím, že nejste vozíčkář, přesto ale Vaše zranění bylo vážné, co se přesně stalo?

Šel jsem večer po ulici a spadl do neoznačeného výkopu tak nešťastně, že jsem si polámal a vykloubil koleno, potrhal vazy a nervy. Úraz to byl natolik rozsáhlý, že jsem proležel dalších 256 dní v nemocnici a od té doby jsem prodělal 21 operací poraněné nohy. Rok jsem jezdil na vozíku. V současné době chodím bez opory, ale mám ochrnutý kotník a v lednu mě čeká 22. operace a doufám, že již poslední, proto jsem si také zvolil číslo dresu 22.

Jakým sportům jste se věnoval před úrazem?

Před úrazem jsem se dost věnoval snowboardcrossu a hrál jsem volejbal. Florbal mě taky bavil, tak jsem si jej chodil občas zahrát s kamarády.

Je velký rozdíl hrát florbal v sedě, nebo klasicky?

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem si osvojil, jak mám držet florbalku, abych se při tom i zvládl odrážet na vozíku. A měl jsem problém zvedat míček ze země při odpalu florbalkou. Ale nějak jsem to zvládl a po 6 trénincích jsem se dostal do svých prvních zápasů.

Jak jste se vlastně dozvěděl o SKV Praha a florbalovém týmu?

Byl jsem letos na jaře v Kladrubech na rekonvalescenci po další z operací. A zrovna se tam pořádaly Kladrubské hry, kam mě nominovali na házenou na vozíku. A docela mi to tam šlo, turnaj v házené náš tým vyhrál. A na základě toho jsem začal navštěvovat parasporty, tzn., že jsem si tam vyzkoušel třeba basket a florbal. Pak přijela na pobyt Janča Pitelková - spolu jsme se domluvili, že se přijdu podívat na trénink florbalového týmu SKV Praha. To mě chytlo. A navíc se s mým postižením nohy vejdu do tabulek handicapovaných hráčů, takže mohu hrát jako handicapovaný člen týmu. Jednotlivá postižení mají svá tabulková zařazení a podle toho se následně sestavuje pětice hráčů na hřišti, aby nedošlo k situaci, že proti sobě budou hrát handicapy nevyrovnaní hráči.

A láká Vás vyzkoušet si další sporty v SKV Praha? Třeba lyžování, potápění, nebo cyklistiku?

Lyžování ve stoje mě neláká, protože se bojím o své koleno, kdybych třeba upadl. A ani jsem zatím neuvažoval o vyzkoušení monoski. To samé se týká jízdy na kole, ze které mám taky respekt, protože jsem opravdu rád, že koleno drží a nerad bych ho znovu poškodil. Ale odjakživa hodně plavu a plavu často a rád, i když třeba kraula už plavat nemohu kvůli kolenu a kotníku, ale jiný druhy plavání provozuju stále.

Co pro Vás sport znamená a co Vám dává do života?

Sport je pro mě životní výzva a motivace. Dává mi sílu do dalších dní. A také je to skvělá možnost potkávat nové lidi a překonávat sebe sama.

Děkuju pěkně za rozhovor.