ComAp Team stříbrný!

Náš tým SKV Praha ComAp team se již podruhé za sebou umístil v základní části ligové soutěže na druhé příčce, což s sebou nese jedno velké pozitivum – jistotu hry až do poslední fáze sobotních zápasů o konečné umístění, a tím i velkou šanci na medaili. Letošní základní část ligy vyhrál tým z Českých Budějovic, který společně s námi automaticky postoupil do semifinálových bojů. Třetí místo obsadili florbalisté z polského Sosnowiece, kterým tedy pavouk play off přiřadil jako čtvrtfinálové soupeře nově budovaný tým z Janských lázní. Druhou čtvrtfinálovou dvojici vytvořili sousedící z tabulky – čtvrtý Tatran Střešovice a pátá Ostrava. Tým polského Wheelu potvrdil svou papírovou pozici a Janské lázně přejel ve dvou zápasech. Tím vlastně rozhodl o jistotě pro náš tým – bude s námi bojovat v semifinále o postup do sobotního Superfinále. Tým českobudějovických United si naopak musel počkat na svého soupeře pro semifinále až do čtvrtečního pozdního odpoledne, kdy Tatran Střešovice ve třetím utkání série udolal ostravský ABAK v prodloužení.

Semifinále

Zápas č. 1

Do zápasu jsme nastoupili víceméně v plné sestavě. Chyběl jen dlouhodobě zraněný Petr Kořínek. Na polský Sosnowiec bude vždy platit taktika důrazné defenzivy se zahuštěným prostorem před naší brankou a zároveň rychlý přechod do útoku. S touto taktikou jsme vstoupili do zápasu a s drobným odstupem se to i dařilo. Do druhé třetiny jsme vstoupili spíše „odzadu“ a stále čekali na svou příležitost. Po dvou drobných šancích soupeře se nám ale čekání vyplatilo a 21. minutě jsme šli zásluhou Františka Synka do vedení (asistence Matěj Čechák). Zápas plynul dál a divákům jsme poskytovali stále stejnou podívanou – jeden útok soupeře za druhým, ale bez gólové tečky, byť tedy občas s lehkou či větší mírou štěstí. Po dvou třetinách jsme tedy stále vedli a mohli stále držet nastavenou taktiku. Bohužel pro nás jsme mohli užívat vedení v této třetině jen necelé tři minuty. Ve 33. minutě totiž skóroval nejlepší hráč soupeře Majewski (asistence Woznica), který nekompromisně ztrestal naší víceméně první vážnou chybu v obraně. Paradoxně ale inkasovaná branka povzbudila náš tým a během pár minut jsme se dostali k sérii volných úderů na polovině soupeře. Z jednoho z nich se nám podařilo ve 38. minutě skórovat, kdy se po asistenci Vladimíra Maříka prosadil krásnou střelou František Synek. Od této doby byl soupeř jako opařený a jeho akce již neměly takovou intenzitu ani kvalitu. I proto byla velká škoda, že jsme po hrubých chybách tří bránících hráčů poskytli soupeři stoprocentní gólovou šanci, ze které se nejlepší střelec základní části ligy Woznica prosadil a minutu před koncem základního hracího času vyrovnal a poslal zápas do prodloužení. Prodloužení sice poskytlo několik možností na obou stranách, ale žádná z nich neskončila vstřelenou brankou. Proto jsme si mohli vyzkoušet samostatné nájezdy. K těm byli určeni hráči našeho týmu v tomto pořadí – Hašek, Rajznover, Mařík, Synek a Čechák. Nájezdy jsme začali my a Jan Hašek se nemýlil krásnou střelou. Soupeř svou šanci neproměnil. Druhou branku mohl přidat Jan Rajznover, který bohužel svou kličku do backhandu poslal do tyčky. Soupeř tak mohl srovnat, nicméně i druhého střelce náš brankář Jan Krauskopf vycukal. Třetí nájezd proměnil Vladimír Mařík, který poslal míček tvrdou střelou o horní tyčku do soupeřovy síťky. Když ani třetí hráč soupeře neproměnil, měli jsme v závěru již čtyři možnosti vyhrát – buď proměnit alespoň jeden náš nájezd, nebo jednu možnost soupeře chytit. Hned první ze čtyř se podařilo proměnit, když krásnou střelou poslal náš tým dovedení v sérii František Synek. První dějství semifinále jsme tedy vyhráli na samostatné nájezdy.

Zápas č. 2

I do druhého utkání jsme vstoupili spíše defenzivně. Nicméně oproti prvnímu jsme nedokázali držet bezbrankový stav déle než do páté minuty, kdy se prosadil hráč polského týmu Majewski. I nadále jsme ale většinu akcí Sosnowiece dokázali hlídat a snižovat jejich potenciál ke skórování. Ke konci třetiny se nám navíc podařilo srovnat skóre, když po delším náhozu Jana Rajznovera dotlačil míček do branky soupeře Vladimír Mařík. První třetina tedy opět skončila smírem. I v druhém dějství jsme však nedokázali pohlídat nástup a prvotní tlak soupeře a hrající trenér Majewski se v 19. minutě prosadil podruhé v zápase. Stále jsme ale měli soupeře na dostřel a tento malý náskok se vypařil po nádherné individuální akci Jana Rajznovera, který po objetí soupeřovy branky zasunul k druhé tyčce. Vyrovnáno. Na každý náš gól jsme se ale vždy dosti nadřeli. I proto byla opět škoda, že jsme 12 sekund před koncem druhé třetiny povolili soupeři opět odskočit. Prosadil se opět nejlepší hráč Sosnowiece Majewski, který tímto zkompletoval hattrick. Závěrečná třetina byla pro nás asi nejlepší v zápase, zvyšovali jsme tlak a šance na sebe nenechaly čekat. Nicméně ani po 40 minutách hry to stále nepřinášelo kýžené ovoce. Ve 42. minutě jsme si vybrali oddechový čas, aby naše sestava mohla nabrat síly na finální tlak. Ihned po rozehrání se nám podařilo vyrovnat skóre díky střele Františka Synka (asistence Jan Rajznover). Utkání tak směřovalo do prodloužení. Toho se však napjatý divák ani nemusel dočkat. 4 sekundy před koncem základní hrací doby mohl z bezprostřední blízkosti vstřelit vítěznou postupovou branku Jan Rajznover. Bohužel se tak nestalo. V prodloužení se opět čekalo spíše opatrné pojetí obou týmů. Nakonec však netrvalo dlouho a v druhé minutě tohoto dějství vystřelil postup Štěpán Karásek nádhernou dalekonosnou střelou na vzdálenější tyč (asistence Matěj Čechák). To bylo radosti na Starém bělidle. Však i samotný střelec v radujícím se chumlu prohlásil: „Ty vole, já snad budu brečet.“ Některým se na chvilinku opravdu pár slziček ukázalo. Nicméně postup byl „doma“ a my se mohli radovat z postupu do Superfinále.

Finále

V Superfinále jsme se měli potkat s hráči z Českých Budějovic, kteří víceméně nepřipustili žádné větší komplikace v semifinálových bojích s Tatranem Střešovice. Českobudějovičtí United jsou dlouhodobě velmi kvalitní tým, který stále zvyšuje kvalitu své základní osy opírající se o řadu reprezentantů. Do utkání jsme vstoupili s odhodláním dlouho držet vzadu nulu a snažit se o aktivní hru směrem dopředu. Bohužel nám nevycházely natrénované rozehrávky a začali jsme se uchylovat k náhozům. Tyto však bohužel neměly výrazný přínos. Ve 12. minutě jsme inkasovali z hole hráče Šindeláře, který se po obtočení se kolem naší branky a našeho obránce prosadil povedenou střelou do protějšího růžku. Další děj zápasu měl stále stejný vývoj – soupeř se snažil tlačit a my jsme čekali na možnost rychlého přečíslení. K tomuto jsme však neměli moc příležitostí. Do přestávky jsme tedy odcházeli s jednobrankovým mankem. Celou druhou třetinu jsme opět pilně bránili a i přes dva velké závary před naší brankou drželi soupeře na dostřel. O to větší škoda, když si těsně před odchodem na druhou přestávku vybral slabší chvilku Jan Krauskopf, který neudržel nához soupeře z bezprostřední vzdálenosti a poté navýšil náskok soupeře opět František Šindelář. Poslední dějství bylo z naší strany asi nejpovedenější z celého play off. Soupeře jsme začali tlačit do jeho branky a přicházely i naše příležitosti. Tou největší bylo asi nařízené trestné střílení po zátahu za ruční brzdu z ruky hráče Šípa z United. Toto bohužel neproměnil Jan Rajznover. I tak jsme ale dostali příležitost přesilové hry a v té soupeře dostali pod výrazný tlak. V posledních 10 minutách jsme měli snad 5 velmi slibných šancí pro skórování. Nicméně ani jednu jsme nedokázali přetavit v kontaktní gól. Branka soupeře na 3:0 již byla jen vyústěním našeho otevření hry ve snaze o skórování. Finální stav zápasu tedy 3:0 pro České Budějovice a my zůstali smutnými poraženými. 

I přes porážku v Superfinále jsme však předvedli velmi kvalitní výkon, který donutil velmi silný tým soupeře ke 100%nímu nasazení a výkonu. Oproti minulému ročníku (4. místo) je to však výrazný posun a doufáme, že ne poslední. Děkuji všem hráčů, kteří se v sezóně podíleli na takto krásném úspěchu týmu. Díky.

Chceme také poděkovat všem, kteří nás podporovali a fandili nám – rodinám, přátelům a především firmě ComAp, a. s., jejíž jméno náš tým hrdě nese.