Na adrese www.trailo.cz naleznete server, který je zaměřený na tento sport. Myslíme si, že by neměl být spojovaný pouze s vozíčkáři. V některých státech ho vozíčkáři neprovozují vůbec.

Naleznete zde výsledkový servis a rozbory jednotlivých závodů, diskusní fórum a další zajímavosti.

Trail orienteering (trail-o) je orientační disciplína soustřeďující se na čtení mapy v přírodě. Tato disciplína byla vyvinuta, aby nabídla všem, i lidem s omezenou hybností, šanci účastnit se smysluplných orientačních závodů. Mechanický i elektrický vozík, berle i asistence při pohybu, to vše je povoleno, protože rychlost není součástí soutěže. Účastníci Trail O musí identifikovat v terénu kontroly označené na mapě. Protože se tak děje v určité vzdálenosti od kontroly, jak zdraví, tak postižení sportovci mají stejnou šanci. Schopnost správně identifikovat danou kontrolu nevyžaduje žádné fyzické schopnosti, což umožňuje i lidem s omezenou hybností rovnoprávně soutěžit. Většina soutěží Trail O je otevřena všem.

Vybavení:

Pomůcky k pohybu: Jakákoliv vozítka, kromě vozidel na spalovací motor, jsou povoleny. Případná fyzická asistence je rovněž povolena.

Mapa: Soutěžící interpretuje mapu tak, aby správně určil, která kontrola v terénu je shodná s kontrolou označenou v mapě.

Kontrolní karty: Soutěžící používají karty s možností výběru z více možností.

 (podle článku Dona Bragginse vydaného v časopisu Challenge v září 1995)

Mistrovství Evropy se organizuje každý rok od r. 1994 a první Mistrovství světa v Trail O se konalo r. 1999.

V České Republice se první pokusy o trail-o konaly v září 2005 (Praha a Vrchlabí), regulérní závody začaly v roce 2006. V Arboretu Nový Dvůr u Opavy, v Oboře Hvězda v Praze a historickým počinem byly pětidenní závody trail-o jako součást Grand Prix Silesia v červenci 2006 v prostředí Rychlebských hor.

Představte si verzi venkovního sportu adaptovaného pro lidi s tělesným (pohybovým) postižením, ve kterém není nutná klasifikace podle stupně a druhu postižení, věku, nebo pohlaví. Mimochodem, tento sport je otevřen pro všechny, takže i nepostižení sportovci se mohou těchto soutěží účastnit, aniž by měli nějaké výhody. Dodáme-li k tomuto faktu, že takovýto sport nepotřebuje žádné budovy a vybavení, že nutné pomůcky k tomuto sportu nejsou nijak nákladné, a že často zavede účastníky do neznámé a krásné přírody i na několik hodin, tak to vypadá příliš krásně, než aby to byla pravda. Je to pravda a jde o sport nazývaný Trail O. Co to je za sport, tento „Trail O“? Jde o druh orientačního sportu, který většinou kombinuje rychlý běh a orientaci podle mapy.

Jak ale jde upravit orientační běh, aby se ho mohli účastnit i vozíčkáři?

Při klasickém orientačním běhu musí soutěžící interpretovat speciální mapu (kterou obdrží při startu) za běhu; je jim měřeno jak rychle oběhnou kontrolní body označené na mapě. Vítězem je ten, kdo nejrychleji označí všechny dané kontroly na trase. Trail O zcela vyřazuje rychlost pohybu ze soutěže, ale poznávání na mapě je při něm mnohem náročnější. V závislosti na náročnosti může být na každém stanovišti rozmístěno až 5 lampionků, z nichž pouze jeden odpovídá popisu kontroly. V třídě „elite“ může dokonce odpověď znít – „žádná pozice neodpovídá popisu“. Umístění je vybíráno tak, aby byly viděny z cesty či msta dostupnému i vozíku, přesto však mohou být umístěny i hlouběji v lese, nebo v jiném nepřístupném terénu. Jediné potřebné vybavení je kompas. Doprovod může soutěžícímu poskytnout jakoukoliv fyzickou pomoc – od tlačení vozíku, nesení mapy a kompasu až po pomoc při označování správné odpovědi v kontrolní kartě dle rozhodnutí a pokynů soutěžícího. Důležité pravidlo je to, že doprovod nesmí v žádném případě pomáhat při rozhodování; může jakkoliv pomoct fyzicky, ale nesmí nijak radit, ani vyjadřovat své názory. Při důležitých soutěžících je doprovod volen tak, aby se neznal se soutěžícím, kterému pomáhá.

Tak kdo je vítězem, když čas není rozhodující?

Prvotní řazení je podle celkového počtu správně určených kontrol. Takto se může lehce dostat na stejnou pozici několik soutěžících. Tak začne fungovat druhý parametr (založený na čase) – určení jedné nebo dvou kontrol – který rozhodne o pořadí.

 Ale vždyť bylo řečeno, že rychlost není rozhodující!

Rychlost na trase není rozhodující; ale na „měřené kontrole“ dostane soutěžící novou mapu, kde je zakreslena a popsána jen jedna kontrola. Je zaznamenáván jen čas potřebný na rozhodnutí. Čím kratší je rozhodovací čas, tím lepší je konečné umístění v rámci soutěžících majících stejný počet správných kontrol.

A co kategorie a různé stupně obtížnosti?

Bylo zde řečeno, že nejsou kategorie podle postižení! Různé kategorie souvisí s množstvím zkušeností – většinou si můžete sami zvolit svou kategorii. Stupeň postižení tedy nemá s kategoriemi nic společného.

Jak jsou vybírány cesty, aby měli všichni stejnou šanci se ke kontrolám dostat?

Hlavní pravidlo je, že nikdo nemusí a dokonce ani nesmí opustit cestu – trasu (Trail). Kontroly musí být rozmístěny tak, aby byly z cesty ze sedu vidět. Samozřejmě se ne vždy najde dostatek hladkých, rovných cest. Naopak většina postižených uvítá změnu a sjede na neurovnané cesty. V obzvláště náročných úsecích mohou být rozmístěni pomocníci, kteří pomohou tlačit, nebo dokonce i táhnout vozík.

A nechtěli by vozíčkáři na trase závodit na čas?

 Jen malé procento tělesně postižených má silnou horní polovinu těla tak, že je schopno soutěžit na rychlost, i když takovéto soutěže také existují*. Zde popisovaný systém Trail O se naopak snaží umožnit komukoliv soutěžit za rovných podmínek – lidem na elektrickém vozíku, na mechanickém vozíku s doprovodem, lidem pohybujícím se o berlích, nebo dokonce i na kole.

* Pozn. skv: U nás mají právě takové soutěže dlouhou tradici. Výhodou je fyzické nasazení, nevýhodou mezinárodní izolace a také nerovné podmínky pro různě postižené, které se právě trail-o snaží vyrovnávat.

A co lidé s mentálním postižením?

Pokračuje výzkum jak nejlépe přizpůsobit orientační sporty mentálně postiženým. Jako jedno možné řešení se zdá „fáborkový“ orientační běh, který je běžně organizován pro děti. Někteří mentálně postižení zvládají i tzv. Trail O „C“, kde se vybírá vždy jen ze dvou kontrol.

A co zrakově postižení?

Mnohem více je třeba pokročit v této oblasti. Možným řešením jsou speciální plastické mapy. Lidem se zbytky zraku by naopak možná vyhovovaly mapy více kontrastní.

(volně podle www.orienteering.com, přeložila Petra Severýnová)