Zakladatel Stezky Českem Martin Úbl

Jaké bylo pro Martina seznámení a putování s vozíčkáři si můžete přečíst v následujícím rozhovoru:

Na jakou „eskávéčkovou“ akci jsi s námi nakonec vyrazil, Martine?

Nakonec jsme se vydali na cyklisťák, který kopíroval část trasy Stezka Českem. Nejeli jsme celou trasu s vozíčkáři, ale kus cesty od Aše, přes Český les, až skoro k Tachovu. Jelo nás víc a potkali jsme se i s naší kamarádkou a trekařkou Lucií Kutrovou.

Jaké bylo vyrazit s SKV Praha na cyklisťák?

Nám se to moc líbilo. Jednak to bylo parádně zorganizované a vše v pohodě. Přestože se děly nečekané věci - jako píchnutí kola, pády, apod. Ale vše se zvládlo ve veliké pohodě a s úsměvem na tváři. Vlastně jsme se celkově dost nasmáli.

Kolik jste najeli denně kilometrů?

To bylo různé. Byli jsme rozdělení asi na tři party a měli jsme s sebou 3-4 vozíčkáře. My jsme byli v nejnáročnější skupině, jezdili jsme hřebenovky s velkým převýšením. Najezdili jsme okolo 60km denně. Pochopili jsme ale, že když je něco značené jako cyklostezka, ještě to neznamená, že to bude pro handbike sjízdné. Potkali jsme části cest, kde třeba 100-200m byl rozbahněný nerovný terén. Cyklista sleze a kolo převede, ale pro handbikery je takový úsek problém. Počasí vyšlo super. Celkově jsme se dostali dost mimo civilizaci a užili si krásné přírody, protože Český les je dost odlehlý.

Jak vnímáš rozdíl mezi jízdou na kole a na handbiku?

Hlavní rozdíl je v tom, že s handbikem musíš víc plánovat a musíš víc vědět, co tě čeká za terén. S vozíčkáři jsem si uvědomil, jak v mapě chybí informace o tom, jestli se na cestě nachází nezpevněné úseky, jestli tam jsou prudké kopce, závory, úzké mostky. Zatím taková databáze není, ale už víme, že bychom chtěli tyto informace do naší stezkařské mapy rozšířit.

Jak tě nadchla parta vozíčkářů?

Bylo to moc fajn a moc jsme se společně nasmáli. V té partě asistentů je spousta bavičů a vypravěčů. Vezli jsme s sebou kytary a po večerech hráli. Takže to je velice přátelská banda, která si to jede spolu náramně užít, což se jim skvěle daří. A tak to má být!

A co říkáš na komplikace vozíčkářského života?

Tak jasně, komplikace to přináší, ale nic co by se nedalo zvládnout. Zkrátka je třeba vše trochu víc plánovat. Třeba ráno se musela vždy převézt doprovodná auta s bagáží na další místo putování po Stezce, takže se chvíli čekalo, než jsme vyrazili. Ale mně to vlastně nevadilo. Myslím, že u vozíčkářů více než kde jinde platí, že cesta je cíl. A já jsem i ze svého chození po horách zvyklý na to, že se chodí na pohodu, beze spěchu.

Už s námi spolupracuješ přes rok. Pořád ti spolupráce s SKV Praha dává smysl?

Ano. My, když jsme se před rokem rozhodovali, kam poslat přebytečné peníze, protože jsme zcela nekomerční projekt, bylo jasné, že je chceme věnovat na dobročinný účel. Věděli jsme, že chceme někoho podporovat dlouhodobě a kontinuálně, protože si myslíme, že to má smysl. Že pak taková společnost může s určitým finančním obnosem počítat i do budoucna a může tak plánovat složitější projekty a rozvíjet svoji činnost. A hlavně máme, jako Stezka Českem, logo, že „může jít každý“, což SKV Praha naprosto splňuje. Takže ideál. Navíc nám při tom našem letním cyklo-putování, kamarád Jakub Cejpek z RockPoint, natočil krásné profi video, které určitě stojí za zhlédnutí. A vlastně bych ještě dodal, že v rámci projektu „pomáhej pohybem“ se taky podařilo vybrat nemalou částku na pomoc SKV Praha.

A teď horká novinka - vyšla kniha Stezka Českem. Celý výtěžek z jejího prodeje jde  SKV Praha. Jaká ta kniha je?

Krásná… Kniha je pro každého, kdo se chce bavit, nasmát, vyrazit do přírody a hledá nějakou inspiraci. V knize je spousta zajímavých příběhů těch, kteří vyšli a je tam i kapitola o SKV Praha handbike putování. Myslím, že se moc povedla a je krásně graficky vytvořená. Každý kdo má rád přírodu, příběhy a rád se zasměje, tak přesně pro něj je tato kniha.

Martine, děkuji pěkně za rozhovor i za významnou pomoc SKV Praha. Nechť kniha přináší čtenářům radost!