Salza, divoká i něžná

Nikdy si dopředu nezjišťuji informace o místě, kam jedu, jsem pak buď překvapená, udivená či v rozpacích, ale vždy je můj zážitek intenzivní a nezatěžkán zbytečným očekáváním. Jediné, co jsem o Salze dopředu věděla, bylo, že je tam hezká příroda. Když jsem se však zmínila několika lidem v mém okolí, že se na ni chystám, viděla jsem v jejich tvářích údiv. Jak můžou vozíčkáři sjíždět divokou řeku, když si na ní zuby (někdy i pádla) vyláme nejeden zkušený vodák?

Nooó, v SKVéčku je možné téměř všechno a rozhodně se v tomto případě nehazardovalo ani s lidskými životy ani se zapůjčeným materiálem.
Prostě a jednoduše se akce každoročně ujímají tak zkušení instruktoři, že to jde.

Instruktoři Vladan, Míra a Radek Salzu dobře znají a umějí ji číst, tedy předvídat,  která peřej je nebezpečná a která nás jen popožene dál, který balvan pod vodou ještě přeplout lze a kterému je třeba se obloukem vyhnout. Taky umějí předat svoji zkušenost nadšeným vodáckým asistentům, kteří nás doprovázejí v záchranných lodích, a ukočírovat nás, kteří k pohybu potřebujeme nějakou tu pomůcku, ať už se jedná o vozík nebo o berle. Ono zabrat v pravou chvíli nebo pádlem přitáhnout loď čili zaháčkovat, a tím pozměnit její směr, je v té nespoutané Salze fyzicky poměrně náročné a je pro to potřeba vystihnout pravý čas.

Mým zadákem je instruktor Vladan, který je, myslím, z instruktorů nejzkušenější a je ho nejvíc slyšet. To, že je nejzkušenější, soudím podle toho, že mám v lodi celkem pohodu a v klidných úsecích stíhám vybalit foťák z nepromokavého vaku a digitálně zachytit několik dechberoucích pohledů. Dále podle toho, že jsem na Salze poprvé (celkově mám vodáckých zkušeností doslova pár), takže tento handicap se musel zákonitě nějak vyrovnat, aby se zachovala stabilita celé skupiny. 

To, že je Vladánka pořádně slyšet, oceňuji hned v prvním kritickém úseku. Kdyby na mě nezařval hlasem jako hrom, ať pořádně zaberu, když nadskakujeme v peřejích metr vysoko (jestli přeháním, tak mě prosím omluvte, je to dáno tou intenzitou zážitku) nebo přitáhnout, když se řítíme na z vody náhle vystupující kámen, asi bych se v té studené Salze minimálně vykoupala, a dala tak příležitost posádce našich záchranných lodí vyzkoušet si házečku v akci. A takových nedobrovolně se koupajících se vodáků jsme na úseku dlouhém 16 km, který sjíždíme jak v pátek, tak  i v sobotu, potkali hned několik. 

Kdo by si snad myslel, že je to nuda se vydat dvakrát po stejném úseku řeky, tak ten nejspíš nebyl na Salze. Troufám si říct, že i kdyby ji někdo jel 10 krát za sebou, stále ho bude něčím překvapovat.
Cestou je tolik krásných, nežných a tichých míst lákajících k odpočinku, stejně tak jako nebezpečně divokých úseků, na které se nejde dopředu připravit, protože se mění spolu se stavem vody. Průzračně čistá Salza je v některých úsecích lemována pro vodáky velmi zrádnými skalními útvary-tzv. sifony a po celé její délce nádhernou zelení. Rozhodně zde nepotkáte opilce, vodáky bez přilby a bez neoprenu. Prostě Salza je mezi vodáky pojem.  A i na mě udělala velký dojem.:-)

Jak to vypadalo mimo čas strávený na vodě? Bydleli jsme ve stanech v kempu Palfau a  bylo to tam taky úžasné. Sice jsme se první 2 dny trochu otužovali ve sprchách, ale každé ráno jsme se probouzeli s pohledem na lesem porostlé horské vrcholy, večery jsme trávili povídáním, grilováním nebo za zvuku Rosťovy kytary, svítili jsme si čelovkama. No prostě bylo nám fajn. Tak snad za rok zase zdareec-ahooj:-)

O instruktorech jsem se zmínila, ale moc díky taky za čas a síly všem asistentům, bez nichž by to nešlo- Kubovi, Martince, Lúce, Adamovi, Kačce, Davidovi,  Anetce, Michalovi, Štěpánce a Tomovi:.-) Bylo to s Váma super.
Stejně tak s Rosťou, Šárkou a Leošem, kteří se akce spolu se mnou zúčastnili.

Děkujeme partnerům našeho oddílu za finanční podporu, bez které by to nešlo.

Hlavně: Nadační fond Avast, Městská část Praha 10, RL Tonery , Muzeum Lega, Kolektory Praha, a.s., MONETA Money Bank, a.s., HUDYsport a.s., ČSOB a dalším