Markéta Wernerová – projektová manažerka a fundraiserka SKV Praha

Markét tvůj profesní život bude asi velmi bohatý, že?

(Smích) Ano, celý svůj život se pohybuju tam, kde něco mění, nebo se něco nového vytváří. Po příchodu do Prahy jsem začínala v reklamní agentuře MIA, která stála na počátku rozvoje internetové reklamy (1999) a byla první mediální internetovou agenturou v ČR. Tehdy jsem hodně pronikla do online světa, prvních on-line reklamních systémů a poznala mnoho skvělých lidí a jednu musím jmenovat, tehdejší majitelku paní Ivanu Juráňovou, se kterou jsem hodně zažila. Později jsem přešla do Eurotelu, do nově vzniklého oddělení nových služeb s přidanou hodnotou. Vznikaly tehdy první služby v mobilu, první WAP portál, MMS, video či PRSMS, a také první DMS pro neziskový sektor. Byla to krásná doba, plná zajímavých možností, které dnes bereme jako samozřejmost. Měla jsem na starosti mimo jiné licencovaný obsah a to mi umožnilo cestovat po celém světě, vyjednávat práva pro mobilní obsah a řešit zajímavé novinky. Po porodu dcery jsem pak zamířila do finančního sektoru, kde jsem skončila v ČSOB, oddělení strategie a business developmentu. Další pracovní výzvy byly v MND a dalších menších společnostech, působících i v zahraničí. Zkrátka mě naplňuje být u toho, kde se vytváří něco nového a kde mohu využít i své dosavadní zkušenosti.

Jak se stane, že se člověk z korporátu ocitne v neziskovce?

Byla to náhoda. V roce 2019, jsem odešla z jedné manažerské pozice a zvažovala, co dále. Bylo kolem mě hodně lidí, kteří potřebovali pomoc v projektech a zároveň jsem zahlédla inzerát SKV Praha, který hledal projektovou manažerku. Organizaci jsem si matně pamatovala z vyprávění spolužačky z univerzitních studií Ilonky Pavlové, která mi vyprávěla o SKV Praha. Mě to velmi zaujalo. Navíc se to snoubilo s tím, co je mi blízké: tedy dělat něco smysluplného a navíc spojeného se sportem. Sešli jsme se tehdy s Míšou Krunclovou a Bohoušem Hůlkou a pověstná jiskra sympatie přeskočila. A bylo rozhodnuto...

Do té doby jsi neměla zkušenosti s neziskovou organizací, nebo s filantropií?

Ne, osobně ne, pokud do toho nepočítáme adopci dětí v rozvojových zemích a drobné dobrovolnické činnosti. Pracovala jsem v organizacích, které se chovaly filantropicky, ale to nebylo nikdy předmětem mé pracovní náplně. Ani s vozíčkáři jsem neměla žádnou zkušenost. Navíc je pro mě důležité, jak je organizace vnímána na trhu, její hodnoty, vnitřní kultura atd. Tady pověst nelhala, má práce dává smysl a mám radost z každého sportovního dění našich sportovců.

A jak se ti u nás pracuje?

Dobře (smích). Vidím spoustu oblastí, ve kterých se můžeme rozvíjet. Navíc mé předešlé pestré zkušenosti z mnoha společností znamenají značnou výhodu. Například když jednám s firemními partnery o možnostech spolupráce s SKV Praha, vím, jaké mají možnosti, postupy a interní schvalování a umím tak vnímat lépe druhou stranu i její zájmy. Když to řeknu hodně obecně, tak vlastně fundraising je opět jen obchod, pouze neprodáváte produkty, ale obchodujete s dobrem. Platí pro něj podobná pravidla, jako v jakémkoli jiném obchodním jednání. Líbí se mi transparentnost SKV Praha a přátelský duch, který je tu cítit v každé akci.

A jak se shání peníze pro neziskovku?

Je to živý proces. Dárci přicházejí a také odcházejí. SKV Praha má dlouholeté partnery, ale také se vyvíjí a tak je to nikdy nekončící proces. Než jsem se stačila rozběhnout v plánech a nových příležitostech přišel COVID, který nám všem změnil život. Dopad samozřejmě měl i do neziskového sektoru, záleželo, v jaké oblasti se naši partneři pohybovali a zda je to ochromilo, nebo jim tato doba přechodu na on-line naopak pomohla. Rozpočty firem se navíc přesměrovaly na pomoc s „covidem“, a to má samozřejmě dopad do financí, kterými pak podporují naši činnost. Celkově tato doba přinesla nový pohled na fundraisingové nástroje, nové způsoby komunikace i změny v celém neziskovém sektoru. Sport vozíčkářů se ocitl jakoby mimo ty aktuální potřeby, ale ona to tak docela není pravda. Aktivní pohyb je nesmírně důležitý a zlepšuje fyzické i duševní zdraví každému, bez ohledu na věk či hendikep.

Takovým novým zdrojem může být třeba i charitativní běh?

Ano, je to nový prvek v našich fundraisingových aktivitách a pro nás nyní velmi důležitý projekt ve spolupráci s platformou virtualnibeh.cz. Jak je patrné z naší činnosti, přinášíme podněty a organizujeme akce pro hendikepované sportovce. V našem charitativním běhu jsme vyzvali nejen ty bez hendikepu, ale i ty s hendikepem, a propojili tak všechny bez rozdílu věku i hendikepu, aby s námi sportovali a vyrazili ven do přírody. Jsem ráda, že máme navíc kolem sebe takové partnery jako je MČ Prahy 9 v čele s panem Portlíkem, či společnosti Huawei, Adidas, ATOS a další. Naši partneři nám pomohli ještě více zatraktivnit náš běh a pomáhají nám i v komunikaci. Běh je i oslavou 30 let působnosti SKV Praha a rozhodli jsme se proto obdarovat každého 30. účastníka běhu krásným Adidas tričkem. To by bez partnerů nešlo. Ale finanční podporu nemáme pouze z velkých firem, máme i rozrůstající se skupinu individuálních dárců, jak my říkáme „spojenců“. Ti s námi pravidelně sportují a zároveň nám pomáhají prostřednictvím naší platformy www.spojenci.cz, nebo nás jen tak podporují finančně. Jsou to velcí srdcaři a my jsme za ně moc rádi.

Vraťme se ke sportu. Jakou roli hraje sport ve tvém životě?

Velkou. Možná, že tak na první pohled asi nevypadám, ale jsem docela aktivní člověk a sportovec tělem i duší. Od malička jsem vyrůstala ve sportovní rodině, táta byl trenérem veslování a často jsme - celá rodina - trávili chvíle na horách i na vodě. Na základní škole jsem byla ve sportovní třídě se zaměřením na atletiku, kterou jsem dělala až do svých 20 let. Po vysoké škole jsem se zamilovala do volejbalu, jak jinak pokud studujete FTK v Olomouci. Po příchodu do Prahy jsem začala hrát závodně squash a před čtyřimi lety propadla méně známému crossmintonu, kterému se aktivně věnuji do teď. Před deseti lety jsem propadla také jachtingu a moři. A pokud je příležitost, utíkám relaxovat na moře, ať už jako kapitán, nebo jen součást posádky.

Vím, že už jsi s námi vyjela na několik pobytových akcí, jak se ti líbí mezi vozíčkáři?

Je to super, velice inspirativní. Vloni jsem byla poprvé na vodě na rodinkách na Vltavě, a pak ještě jednou na Berounce. Občas se účastním také jednodenních cyklo-vyjížděk. Vždy jsem nadšená. Vím, že nejsem typický asistent, ale líbí se mi být součástí. Pravdou ale je, že já při tom tak trochu pracuju. Vše sleduji a hledám, co by se dalo vylepšit, kam by se dané akce daly posunout a jaké pomůcky potřebujeme.

Děkuji pěkně za rozhovor a přejeme hodně tvůrčí invence pro dobro celého SKV Praha.