Dominika Hladká – nová členka SKV Praha

Dominiko, rozumím tomu dobře, že i přes diagnózu roztroušené sklerózy jsi žila úplně normální život bez obtíží, a až se změnou medikace se vše pokazilo?

Ano, je to přesně tak. Nebo měla jsem stavy, kdy mi bylo občas trochu hůře, ale v podstatě jsem byla úplně zdravá. V roce 2018 – před létem - mi změnili léčbu a já jsem do měsíce na to ochrnula na celé tělo. Tři měsíce jsem ležela na JIPu, úplně ochrnutá, na umělé výživě. Pak se stav začal zlepšovat. Následovalo kolečko na „spinálce“ v Motole, a později na „spinálce“ v Kladrubech. Ještě jsem pak nějaký čas pobývala v Jánských Lázních, než se mi vyřídilo startovací bydlení od Czepa, kam jsem se nastěhovala v září 2019, a které je dočasné, než si člověk sežene vlastní bezbariérový byt. Teď už bydlím ve vlastním bytě. A díky Czepa mám i práci - pracuji pro Hvězdný bazar, což je jeden z jejich projektů.

Takže jsi se i po ochrnutí dostala – tak trochu - ke svému pracovnímu oboru, že?

Ano, vlastně tak trochu ano. Dlouho dobu jsem pracovala jako visual merchandiser, kdy jsem měla na starosti výlohy a obchody s oblečení pro firmy jako Gant, La Martina apod. Později jsem pro firmu Blažek dělala obleky na míru – měřila klienty a vybírala materiály a tak.

Jsi naší relativně čerstvou členkou, tak se chci zeptat, jak ses dostala k SKV Praha?

Přes potápění. Já se od puberty nadšeně potápěla. A když jsem zjistila, že je tu organizace, kde se mohou vozíčkáři potápět, zkusila jsem to.

A jaké bylo se začít potápět na vozíku, když to znáš „za zdrava“?

No ty první ponory jsem oplakala. Bylo to pro mě těžké, jiné, než dřív. Vadilo mi, že to nejsem zase já v té vodě. Vůbec mi to nešlo, stále jsem se přetáčela, nebyla jsem na takové obtíže zvyklá. Ale protože potápění miluji, trénuji dál a snažím se být co nejvíce samostatná. V současné době se jezdím potápět také s přáteli. S SKV se chystám do lomu a ráda bych vyrazila i k moři.

A chytily tě za srdce i jiné vozíčkářské sporty?

Ano, tanec. Od září loňského roku jsem jím okouzlena a jsem aktivní členkou tanečního oddílu. Byla jsem totiž na podzimním tanečním workshopu a o té doby chodím na kurz standardních a latinských tanců k tanečnímu mistrovi Vítkov Rázkovi.

Co ti sport dává do života?

U potápění je to klid a meditace. Tedy potápění je pro mě meditace. Naopak u tance je to ženskost, hravost a energie. Na tanci je skvělé, že se vlastně člověk i na vozíku může zase cítit hezky, elegantně a žensky – a přitom se ještě hýbe a dostane se do společnosti.

Děkuju pěkně za rozhovor.