Andrea Jandová – členka SKV Praha

Andy, vím, že jsi členkou SKV Praha od roku 2009, ale dlouhé roky ses žádných aktivit neúčastnila, jak to?

To by bylo na dlouhé vyprávění, ale zkusím zrychlenou verzi. Měla jsem úraz páteře, který se mi díky štěstí a dvouleté intenzivní rehabilitaci podařilo rozchodit tak, že jsme nakonec vozík vůbec nepoužívala a chodila o berlích. S vámi jsem jezdila na spoustu sportovních akcí a ty mi dodávaly hodně duševních sil a radosti. Jenomže po 7 letech od úrazu se mi začal bortit obratel a celá páteř začala být nestabilní a začaly mě trápit šílené bolesti zad. Ty bolesti mi zabraly 7 let života a nerada na to vzpomínám.

Vím, že bolesti nejsou veselou kapitolou, ale co ti nakonec pomohlo?

Vím, co mi pomohlo, ale ještě nejsem připravená o tom mluvit. Rozhodně jsem ráda, že je mi lépe.

To je moc dobře. A kdy došlo k návratu ke sportu a k SKV Praha?

Moji první SKV akcí po té několikaleté pauze bylo sjíždění Vltavy v roce 2018. V roce 2019 už jsem se vydala i na cyklisťák. Pořídila jsem si totiž lehokolo s elektromotorem – ze sponzorských darů, za které jsem moc vděčná. Lehokolo je skvělá věc, protože u jízdy ležím, takže záda mám uvolněná, ale zároveň posiluju nohy a břicho. Jezdit na něm je veliká radost a obrovsky mě nabíjí. A když vyrazím na cyklisťák s SKV Praha, tak se má radost ještě násobí.

Jakým sportům ses věnovala v SKV ve svých členských začátcích?

Už po úraze na spinálce, když jsem tam ležela a koukala z okna na lyžaře na protějším kopci, jsem si říkala, že zase budu lyžovat. A k tomu došlo za necelé 2 roky na lyžařském výcviku, který pořádalo Centrum Paraple ve spolupráci s „SKVéčkem“. V roce 2008 jsem se naučila lyžovat na monoski a začalo mi skvělé období – lyžovala jsem jak v Čechách, tak i v Rakousku na ledovci. Všechny „lyžáky“ mi hodně dodávaly sílu, abych dodělala ten gympl, který jsem po úraze musela přerušit. Tam se mi už tolik vracet nechtělo… Měla jsem totiž pocit, že jsou důležitější věci na světě, než aby středobodem všeho byla maturita. A Sportovní klub mě tehdy hodně pozitivně nabíjel energií.

V létě jsem jezdila na cyklisťáky. Tehdy jsem jezdila na takový horský tříkolce, která byla dost nestabilní. Jenou jsem z ní spadla a nepěkně si narazila žebra. Zrovna mě doprovázela kamarádka, která byla účastna i mé první cyklistické nehody, při které jsem si zlomila páteř… Tak jsem jí podruhé připravila nechtěný zážitek. Ale jinak ty letní akce byly moc fajn. Sportovních aktivit jsem si mohla užívat do roku 2012. Pak začaly ty bolesti a na sport jsem neměla ani pomyšlení.

A v současné době už zase lyžuješ?

Teď už ne. Mě na tom bavila ta svoboda a rychlost – ale s tím souvisí nutně i občasné pády, v mém případě mnohdy dost drsné pády. Po jednom takovém jsem skončila na pozorování v nemocnici… Sice jen s lehkým otřesem mozku, ale stejně... Teď jsem fakt ráda, že mám bolesti zad pod kontrolou. Navíc už jsem starší a opatrnější. A než lyžovat opatrně a se strachem, tak jsem kapitolu lyžování radši uzavřela.

Ještě nějaký sport tě v současné době nadchnul?

Jo, od loňska jsem nadšená hlavně z kajaků. To je taková úzká lodička, ve které člověk sedí sám. Jedná se o seakajak. My vozíčkáři máme ještě na zádi lodi přidělané takové plováky, abychom se nepřeklopili. Tak to je sport, který mě velmi okouzlil.

A vlastně ještě musím zmínit sjíždění rakouské řeky Salzy. To bylo úžasné. České řeky mě tolik neoslovily, to je taková plavba mezi opilci na lodích. Ale v Rakousku je to jiné. Ta řeka je divoká, prostředí krásné a sjet si jí představuje skutečně mimořádný zážitek, za který jsem SKV Praha opravdu vděčná, protože s handicapem bych jinak neměla možnost to zažít. Zkrátka díky SKV Praha bylo loňské léto úplně skvělé.

Jsi v SKV Praha jen jako běžný sportovec, nebo jsi tam zaangažována víc?

Zatím jsem jen běžný sportovec, ale ráda bych se ale do budoucna v SKV angažovala více. Tak uvidíme.

Na které letní akce se těšíš?

Letos bych ráda vyrazila na kola. A těším se na Dalešickou přehradu a Nechranice - na kajaky. Mě velmi baví pobyt v přírodě. Je to zajímavé, ale mě příroda tak nabíjí, že když jsem v přírodě, tak v podstatě ani nepociťuju bolest a fyzickou nepohodu. Přestože na pobytových akcích v přírodě je to vlastně celé o vystoupení ze své komfortní zóny – když se spí ve stanech, na hrbolatém podloží, nebo s hlavou z kopce, když toalety jsou daleko, nebo se jede v dešti, větru, horku, komáři žerou... Ale ten zážitek a možnost být v přírodě přebije veškeré nepohodlí. A další přidanou hodnotou je, že třeba na tom cyklisťáku člověk poznává stále nové kouty naší republiky.

Jak trávíš lockdown?

U mě se toho zas tolik nezměnilo. Určitý čas trávím prací, péčí o domácnost, zkoušením nových veganských receptů, cvičením. Snažím se každý den chodit ven do přírody – to mně dělá velkou radost a zároveň mě to posiluje. A stanovila jsem si cíl: posílit tělo na tolik, abych více používala berle než vozík.

Mluvilas o přípravě veganských jídel. Stala ses vegankou?

Ano. Snažím se dělat věci tak, aby mi bylo dobře. K veganství jsem se dostala ve snaze vylepšit svoje zdravotní obtíže, ale velmi záhy jsem se stala i veganem z etických důvodů. Vlastně nechápu, že jsem na to nepřišla dřív, je to pro mě úplně přirozené. Po jídle netrpím já - a kvůli mému jídlu netrpí zvířata.

Jak posiluješ fyzičku?

Cvičím každý den cviky podle MUDr. Smíška. Ty jsou super, protože zaberou tak 15 min času a záda to krásně posílí. No a snažím se vyrazit každý den do lesa na procházku oberlích. Dobrým posílením fyzičky je i péče o domácnost.

Prý se také věnuješ tanci s tanečním mistrem Vítězslavem Rázkem?

Ano, na to bych málem zapomněla. Začala jsem vloni s Víťou tančit standardní tance. Jezdila jsem pravidelně každý týden na tréninky z Hradce do Prahy. Byla jsem i na tanečním soustředění na Slovensku. Ale přerušila nám to korona vloni v září...

Děkuju pěkně za rozhovor. A přeju hodně radosti z pohybu a žádné bolesti.