Konečná výše daru závodnic z PIM Women’s Challenge nakonec naběhané kilometry překročila a moc příjemně nás překvapila.

Děkujeme všem děvčatům, která pro nás běhala a přesvědčila nás, že spojenectví a sportovní kamarádství funguje.  Děkujeme Táně, Zdence, Ivě, Miroslavě, Karolíně, Janě, Veronice, Věře, další Věře, Renatě, Kateřině, Jaroslavě, Janě, Blance, Martině a další Janě. Gratulujeme jim k jejich výkonům a přejeme mnoho sil a zdraví.

Kromě finalistek a Jany nám přispěl také fanoušek – podporovatel, který znásobil vklad jedné z běžkyň. I jemu děkujeme!

A nesmíme zapomenout poděkovat i Milošovi Škorpilovi, trenérovi našich spojenkyň a člověku, bez kterého by tato krásná ukázka solidarity mezi sportovci nemohla vzniknout. 

SKV Praha ComAp team - Tartan Střešovice

O našem prvním semifinálovém zápase raději ve zkratce snad jen s připojenou omluvou všem našim příznivcům. Dvěma vlastními dóly na úvod jsme naše soupeře nasměřovali k výsledkově hladkému průběhu a po prohře 7:0 měl o krok blíže do finále Tatran.
V pokračování druhé semifinálové série dali ostravští hráči jasně najevo, co si myslí o průběhu semifinálových bojů posledních dvou sezón. A že nepřipustí opakování dokázali opět pětigólovým zápasem. Tentokrát však branky padali pouze na jednu stranu. ABAK Ostrava jde do finále, Janské Lázně titul neobhájí a vzduchem se podezřele linula vůně brambor a to nás správně nabudilo pro zdramatizování naší série.

Nastoupili jsme již rozehraní z předchozího zápasu, přesto jsme se chybou v rozehrávce hned v úvodní minutě dopustili přestupku proti pravidlům. Následovalo trestné střílení, v němž náš brankář Jan Mrázek dobře přečetl úmysl Zdeňka Krupičky a střelce Tatranu vychytal. Na trestnou lavici tedy usedl hříšník z řad ComAp Teamu, hráč číslo 12, Štěpán Karásek. První třetina skončila bez gólového zápisu ale my se postupně dostávali do tempa, úspěšně uplatňovali nátlakovou hru na soupeře a seřizovali mířidla. Nepřesnost v našem zakončení, které gólem nekončilo, potrestal gólem soupeř . Před koncem druhé části se prosadil Krupička. Pokračovali jsme v trpělivé hře a vyplatilo se! Z kolektivního výkonu se urodilo. Ve třetí třetině dostal možnost napravit své chyby z předchozího průběhu semifinále Štěpán Karásek a jeho dvěma brankami jsme si vynutili pokračování série.
Třetí rozhodující zápas semifinále se odehrál bezprostředně po krátké přestávce a to svědčilo bohužel našemu soupeři. Jako bychom až příliš chtěli urvat finálovou účast. Náš unavený výkon odměnil soupeř osmigólovým přídělem, rozděleným jakoby symbolicky přesně v polovině naším čestným zásahem. Snižovali jsme na 4:1 ale víc už nám soupeř nedovolil. Po vysoké porážce míříme do pondělního boje o bronz a už víme, že nejsme "věčně druhý tým". Tatran se ze čtvrtfinále probojoval až do finále a právem mu patří poklona.

Zápasy o medaile

  Zápasy o medaile (stejně tak finále) se hrály narozdíl od předchozího průběhu PLAY-OFF na 20 minut čistého času! Jeden z týmů, které byly zvyklé brát cenné kovy, letos sebere jen nepopulární 4. místo. Do zápasu s Janskými Lázněmi jsme vstoupili jako již tradičně aktivní hrou. Koho by ale překvapilo, že skóre otevřel soupeř? V šesté minutě se zapsal mezi střelce utkání Petr Alina. Potřebovali jsme se uklidnit a prostřídání se ukázalo jako nejlepší řešení. Čerstvá krev na hřišti se ještě v první třetině čtyřikrát osvědčila a hned bylo na naší střídačce veseleji. Tento zápas pro nás představoval vítězné zakončení sezóny se vším všudy, v první řadě s úsměvy na našich tvářích. Prosadila se jistota v našich řadách Jan Rajznover (v zúčtování zápasu dokonce pětkrát), trefili se i Štěpán Karásek a nováček Matěj Čechák, který přidal také gólovou přihrávku. Mezi asistenty zápasu se zapsali dvakrát golman Mrázek i akce z obrany rozehrávající Jan Hašek a asistenci při gólu si připsala i zástupkyně něžného pohlaví v našich řadách obránkyně Jana Pitelková. Soupeř byl zřejmě až příliš unaven z absolvované porce zápasů, jimiž od čtvrtfinále prošel. Za průběžného stavu již jen zaznamenal druhou branku Miroslav Šperk. A tak tedy po závěrečné siréně k naší radosti a cti soupeře ozářilo halu skóre 7:2 v náš prospěch. Byl to dobrý boj, hodný souboje o medailové umístění.

Finále podobně tak poznamenala únava týmu ze Střešovic, který se musel prokousat porcí 6 zápasů narozdíl od soupeře z Ostravy. Ten se v jednoznačném zápase ujal suveréně vedení a výsledkem 9:1 dokráčel až na vrchol.

Závěrem:

V souhrnu jsme jako tým, který přivádí do ligy pravidelně nové hráče, rozhodně uspěli, což potvrzují i individuální ocenění členů našeho družstva: Nováčkem ligy pro sezónu 2011/2012 se stal po loňském Janu Mrázkovi opět jeden z nás Matěj Čechák, pomyslnou štafetu ceny Nejužitečnější hráč ligy od Jana Rajznovera převzal Štěpán Karásek, jen tak dál!

Za úspěšnou sezónu chceme také poděkovat všem partnerům a sponzorům. Z nich chci především jmenovat partnera našeho ddílu, firmu ComAp, spol. s r. o.

Čekaly nás hned dva závody - dopolední trail-o a odpolední rychlostní závod, a tak většina účastníků dorazila už v pátek navečer. Přivítal nás areál Bohemaland, který okupovalo asi šest stovek orienťáků, účastníků Haná orienteering festivalu. Zapadli jsme mezi ně celkem snadno - také v očekávání sobotních závodů. 

Pro závodníky na elektrickém vozíku se ale určitou komplikací stala přístupnost ubytování - schodolez se s elektrickým vozíkem rádi nemají, a tak Milan musel večer zpět do Havířova. Ostatní se nechali na pokoj vynést.

Ranní trail-o stavěl Tomáš Sochor z Havířova, oponentem byl Libor Forst. Podařilo se jim postavit nad očekávání kvalitní závod. První třetina závodu procházela parkem, zbytek se odehrával v lese. Zlatohorský les byl ovšem plný terénních tvarů, kupek, rýh a prohlubní, takže se jednalo převážně o  severský styl identifikace jednotlivých objektů na generalizované mapě. 

Z našich členů se nejlépe dařilo Petrovi Krystkovi, který zvítězil v kategorii para na celé čáře. Za ním s odstupem následovali Lučný, Hůlka (s penalizací za čas a jednom pádu z vozíku), Špidlen a Tomanová se shodným počtem bodů (všichni SKV Praha).

Odpolední rychlostní orienťák byl v režii Evy Kociánové a Miloše Rychlého z Opavy, kteří rozdělili účastníky do dvou kategorií: Mechanický vozík a ostatní.

V tomto závodě opět dominovali naši členové.  Ve společné kategorii se na druhém místě umístil Milan Lučný, na třetím Boris Dvoský. Mezi mechanickými vozíky první místo obsadil Hůlka, třetí Špidlen, mezi ně se "vecpal" na druhé místo zkušený Bohumil Mrva z Brna. Petr Krystek bohužel minul čtvrtou kontrolu, a tak se musel spokojit "pouze" s trailovým zlatem. 

Nyní nás čeká ME ve Švédsku, slibně vypadají také závody v Luži Košumberku (jak trail-o, tak rychlostní), které chystá Libor Forst, a vrcholem sezóny bude červnové MS ve Skotsku.

Výsledky:

Vytvořeno 05.05.2012 15:32
05.05.2012 Orientační závod tělesně postižených
OSTATNI 1.80 km, 10 kontrol
 protokol mezičasy
--------------------------------------------------------------------------------------
 1. Ondryáš Michal C 8.38 
 2. Lučný Milan C 9.17 + 0.39
 3. Dvorský Boris C 9.23 + 0.45
 4. Michelfeit Jiří C 11.12 + 2.34
 5. Severýnová Petra C 11.39 + 3.01
 6. Tomanová Eva C 14.27 + 5.49
 7. Petrovická Martina C 15.58 + 7.20
 8. Papežíková Kateřina C 16.12 + 7.34
 9. Čermák Jaroslav C 16.27 + 7.49
10. Mrtková Jarmila C 16.29 + 7.51
11. Kašpaříková Marie C 19.06 +10.28
12. Kudela Štefan C 21.00 +12.22
13. Čepová Kateřina C 21.15 +12.37
14. Možíšek Lubomír C 25.27 +16.49
 Spáčil Kamil C DISK 
 Rada Dušan C DISK 
 Nováková Lucie C DISK 
 Kadlecová Jitka C DISK 
 Gross Jaroslav C DISK 
--------------------------------------------------------------------------------------



 Vytvořeno 05.05.2012 15:32
05.05.2012 Orientační závod tělesně postižených
MECHANICKY VOZIK 2.70 km, 16 kontrol
 protokol mezičasy
-------------------------------------------------------------------------------------
1. Hůlka Bohuslav C 13.32 
2. Mrva Bohumil C 18.07 + 4.35
3. Špidlen Miroslav C 18.48 + 5.16
 Krystek Petr C DISK 
-------------------------------------------------------------------------------------

Březen – za kamna vlezem

Ovšem my jsme za kamna nevlezli, místo toho jsme 31.3. chvíli po půlnoci nastoupili do Airbusu 737 směr Hurghada. „My“ znamená nás šest statečných:  Ilka, Šári, Jarmilka, Petr, Láďa a já. Vybaveni potápěčskými cajky, plavkami, opalovacími krémy, euro i dolary, odhodláním odolat faraónově pomstě a hlavně s platnými PASY v kapse! (Totiž jistému nejmenovanému členu naší expedice byl 6 dnů před odletem pas ukraden, takže se nový dělal na poslední chvíli).

Egypťan – člověk starostlivý

Let proběhl bez problémů, takže jsme s úsvitem přistáli v Hurghadě. Podivným hybridem automobilu a zdviže jsme s Jarmil byly přepraveny z letadla k letištní hale. Koupit vízum, projít pasovou … ehm, kde tu mají bezbariérové WC ? Sláva, je tu … ovšem, když pominete odér cigaret a úklid - řekněme staršího data. Jeden z mých prvních postřehů v Egyptě 
(jsem v této zemi poprvé) je, že egypťané se snaží své služby stále „zdokonalovat“. Když jsem byla na toaletě, neopomněl se zřízenec na WC trpělivě a stále znovu co minutu (bez nadsázky) svým „OK?“ a „Aló!“ ujišťovat, jestli jsem v pořádku. Ani moje „I need more time“ nepomáhalo…

(Bez)bariérovost po egyptsku

Naše potápěčská vozíčkářská výprava měla mimo potápění spočívat také v týdenním nepřetržitém pobytu na moři. Tedy žádný hotel, ale loď pro 25 potápěčů a 12 členů posádky. Občas jsem výpravu nazývala expedicí, protože jsme s Jarmilkou měly být tak trochu pokusnými králíky, kteří prozkoumají bez/bariérovost lodi Star Jet a podají o tom zprávu vozíčkářskému světu a doporučí nebo nedoporučí ji para a kvadru potápěčům. Informaci z pořádající cestovky Top Dive jsme měli takovou, že místní posádka loď změřila a my bychom měly s běžným mechanickým vozíkem všude projet. --- Ovšem realita byla poněkud jiná :o(

Postranní ulička sice průjezdná, ale ouha – uprostřed čouhá kovové pachole (pacholek jeden!) – takže dva siláky a přenést. Vstup ke kajutám dost široký, ale není dost místa na otočení a schodek navíc – dva silní, nadzvednout, otočit, poponést. Dveře do kajuty dost široké, ale hned za nimi trčí postel, takže vozík dveřmi neprojede ani ho nelze přenést. Takže dva siláci člověka odnášejí na postel a vozík putuje do kajuty složený. Tam ho roztahujeme. Dveře do koupelny 50cm a schodek. Zklamání pro mne i Jarmilu. Jsme závislé při každém přesunu z kajuty na příď, záď i do jídelny. Pomáhají všichni, co mají ruce …

Drift čili Pendolino

V sobotu 31.3. vyplouváme z domovského přístaviště v Hurghadě. První zkušební ponor je nedaleko, lokalita El Fanous. Je potřeba se vyvážit, všechno doladit, aby ponory byly v pohodě a člověk si je mohl užívat. Další dny máme možnost 3-4 ponorů denně. Záleží na lokalitě, počasí, proudech i našich schopnostech a silách, na kolik ponorů si kdo troufne. Plavíme se dál. V neděli se potápíme poblíž Suezského zálivu, 3 lokality. Další den vplouváme do Tiranské úžiny, kde máme tři ponory. Tady si zcela neplánovaně „střihneme“ něco jako driftový ponor. Původně běžný ponor nám totiž silné proudy mění v „projížďku Pendolinem“. Je to fofr, moc toho nenakoukáme, ale tak to prostě někdy je. Pak plujeme kolem známého letoviska Sharm el Sheikh směrem na Dahab.

Blízké setkání čtvrtého druhu

V úterý se jen nejzkušenější potápí do hlubin Blue Hole v Agabském zálivu. Viditelnost dole se horší, měníme plány a otáčíme zpět na Tirany. Pátý den si tu užívám báječné potápění na krásně zabydleném vraku – kanici, perutýni, havýši, hvězdnatky, tuňáci, krásné zévy,... Šestý den se kromě ranního ponoru těším na svůj úplně první noční ponor. Úplněk osvěcuje klidnou hladinu moře, všude je tmavé ticho a my se noříme do temných hlubin … A je tu poslední ráno na Star Jet, můj poslední ponor a dárek, který některým z nás darovalo Rudé moře a Štěstěna – setkání s delfíny. To se tak kocháte korály a rybkami a najednou periferně postřehnete pohyb něčeho velkého – delfín! Jen neproplouvá, otáčí se a plave zpět k vám. A další dva! Hrají si spolu, přiblíží se na dotek k vám, aby si vás prohlédli. Jsou tak blízko. Tak skuteční. A přitom tak k neuvěření!  

Mořská nemoc naruby

Poslední ponory, poslední oběd, zabalit. 6.3. připlouváme zpět do Hurghady. Zdá se to chvilka, co jsme odtud vyjížděli. Je po všem. Ještě nemůžeme letět, je potřeba se vysytit (očistit se od dusíku v těle), proto nás čeká přesun do hotelu SunAndSea na druhém konci města. Pěkný hotel, spousta místa v pokojích (svoji malinkou kajutu mám přesto raději), sem tam nějaký schod, sem tam výtah, který druhý den přestává fungovat. Kam se hnu, všechno se se mnou houpe. Tak na dva dny prý běžná věc. Nevadí mi to, spíš mi to přijde zábavné a připomíná mi to pobyt na lodi. Vlastně jsem za to ráda, to houpání mi bude scházet. 

Praha v Hurghadě ?

Páteční večer patří procházce v rušném centru města. Automobilový provoz, kde jedinými pravidly jsou troubení a jízda ve stylu brzda – plyn, turisté, smlouvání, kupování šíši a opětovné kupování šíši (to když se ucho utrhne a šíša letí na schody) a posezení v Praze. Ano, česká majitelka, můžeme si dát smažák, tatarák, česnečku … ale zůstáváme u točeného. Ráno ho vypotíme ve vedru u bazénu a v šest odpoledne už letíme nad Hurghadou směr skutečná česká Praha.

Duben – ještě tam budem

Při přistání nám letuška oznamuje, že v Praze je právě půl stupně nad nulou. „Skvělé !“ Jen před pár hodinami teploměr ukazoval na slunci padesát a člověk byl raději ve stínu a teď tohle. Všichni to myslím vidíme stejně. Zůstat sedět a nabrat kurz zpět směr Egypt. „Ještě tam budem“ – v teple, na moři, pod hladinou … ne za kamny !!!

Dík jú (you)

Když jsme opouštěli loď, loučili se s kapitánem, Salahem, Mahmedem, Salikem a dalšími, vybavil se mi nový Jarčin výraz „Dík jú“. Jak už byl člověk popletený věčným střídáním češtiny a angličtiny, tak místo „Děkuju“ pronesla zkomoleninu obou jazyků. Vstoupili jsme na souš a já v myšlenkách pronesla své velké „Dík jú“. Za lidi, se kterými jsme se na tuhle výpravu vydali, za jejich pomoc i skvělou společnost, za nové, které jsem poznala, za kamaráda Láďu, bez kterého bych to na lodi ani omylem nezvládla, za pomoc posádky, za krásné počasí, za to, že mě minula Faraónova pomsta a hlavně za úžasné ponory!!! Naše „dík jú“ patří samozřejmě také SKV a Restartu!

Náš spojenec podporuje hendikepované sportovce běháním. Na podzim chce po dobu třiceti dní každý den uběhnout  jeden maraton. Za každý tento maraton pošle na účet SKV tisíc korun.

To mu ale nestačí. V rámci přípravy začal běhat víkendové maratony v sousedním Německu, kdy za každý běh posílá 300 korun.  Navíc se k němu přidala Barbora, která nám za každý Reného maraton posílá 100 Kč.

Podpora, kterou nám René poskytuje, je pro nás moc důležitá. Vážíme si jak jeho i Barbořiny ochoty vydávat peníze pro sport hendikepovaných, tak i projevené solidarity. Tento unikátní  projekt  si zaslouží pozornost a podporu nás všech.

Proč to vlastně René dělá? Odpověď můžeme najít v jeho vlastních slovech, která napsal na webové stránky svého projektu: „Měl jsem to privilegium přežít nezaviněnou těžkou dopravní nehodu bez následků a tu čest při následném léčení v Rehabilitačním ústavu Kladruby poznat pár skvělých a silných lidí. Možná někde tady to všechno začalo...“

Dosavadní Reného výkony pro SKV Praha:

KYFFHÄUSER BERGMARATHON  14. 4. 2012

TANGERMÜNDER ELBDEICHMARATHON  15. 4. 2012

DREIBURGENLAND MARATHON  21. 4. 2012

LEIPZIG MARATHON  22. 4. 2012

OBERELBE MARATHON  29. 4. 2012

Děkujeme! Dál držíme své otlačené palce a vyzýváme všechny naše kamarády, aby činili totéž. 

Poslední člen každé štafety byl vozíčkář, což symbolizovalo návaznost olympiády a paralympiády.

Sportovní klub vozíčkářů Praha reprezentovali Jana Kosťová a Bohuslav Hůlka a také náš florbalista David Drahonínský, jinak obhájce paralympijského zlata v lukostřelbě.

Mezi osm nejrychlejších štafet se probojovala i štafeta firmy GE Money s Bohuslavem Hůlkou a nakonec skončila třetí. 

Odpoledne se neslo v uvolněné atmosféře, fandit přišli i slavní čeští olympionici Imrich Bugár, Kateřina Neumannová a Jan Železný. 

Na mě ale největší dojem udělala britská velvyslankyně Sian MacLeodová, která se účastnila nejen běžecké štafety, ale vyzkoušela i závod na vozíku, oboje s příkladným sportovním nasazením.

Sobota

Jako bychom se drželi zaběhnutého scénáře pro jednotlivá ligová kola. Náš výkon šel opět během víkendu nahoru. V sobotu nás měl prověřit hned v prvním zápase, soupeř z nejpověřenějších, dopředu známý vítěz základní části, celek z Ostravy. A stalo se. Na konci třetí třetiny na ukazateli svítilo nelichotivých 10:0 pro ABAK. Nezbylo než hodit to smutné divadlo za hlavu, zregenerovat tělo i mysl a zkoncentrovat se na dvojzápas následujícího dne.

Neděle

V neděli ráno jsme se sešli v oslabené sestavě, semkli jsme se a nastoupili plni odhodlání proti brněnským. Do branky se postavil Tomáš Uhlík a svůj tým nad očekávání podržel. Inkasoval pouze dvakrát, a to při nestandartních herních situacích. Poprvé srovnávali buldoci z přesilové hry a podruhé dokonce z trestného střílení. Více už ale ve spolupráci s obranou nováčkům ligy náš provizorní brankář nedovolil. V prvním nedělním utkání se nám tedy podařilo, přes absenci prvního golmana Mrázka, neprohrát po základní hrací době a zajistit si tak jeden potřebný bod naděje, díky němuž jsme stále mohli dosáhnout, čeho jsme si předsevzali.

V rozhodujících samostatných nájezdech nám k dalšímu bodu nepomohla ani zkušenost Davida Drahonínského, který se na nájezdy postavil do branky. Soupeř ho překonal pouze jednou, ale i to buldokům stačilo k vítězství. Pro úplnost ještě doplnění střelců ComAp Teamu: Karásek, Čechák. Oba se prosadili po kombinačních akcích v nichž jsme vyšachovali soupeře včetně brankáře Pučálky.

Byla to mrzutá prohra s nováčky této sezóny, nicméně soustředění směřovalo k závěrečnému souboji se střešovickým Tatranem. Hra soupeře se zakládala na rychlosti nedostihnutelného Zdeňka Krupičky, kterého se nám ale celkem dařilo pokrýt a vytlačovat ze střeleckých pozic. Dozadu jsme tuto zkoušku zvládali zodpovědně. Pokud se i pod tlakem tahoun Tatranu prosadil do kvalitního zakončení, již přítomný a plně koncentrovaný golman Mrázek jistými, některými až neuvěřitelnými, zákroky podržel.

Také se nám podařilo dostat se brzo do vedení, což pomohlo lehce znervóznit soupeře a nás naopak tento vývoj uklidnil. Po první vstřelené brance Jirky Raka z úvodu zápasu se ještě v každé další třetině prosadila opora týmu Jan Rajznover. Jednou přímo z trestného úderu a podruhé z nulového úhlu zastihl dvakrát střešovického brankáře nepřipraveného.

Trpělivost a dobré přečtení hry soupeře rozhodli o našem radostném završení základní části. To, v co jsme všichni doufali, se na poslední chvíli proměnilo ve skutečnost.

Můžeme se těšit na strhující souboje v rámci vrcholu sezóny – play off, a to i s jistou semifinálovou účastí ComAp Teamu.

Poděkování patří všem zúčastněným, od hráčů, přes ochotné asistenty po spravedlivé rozhodčí a diváky, kteří nám projevili svoji přízeň podporou z hlediště.

A na závěr jak jinak než podpora našemu partnerovi firmě ComAp, bez které bychom si už naše fungování nedovedli představit.